V zájmech, posedlostech a fascinacích se Skála nikdy moc nekrotil. Taví plast, hrabe se v útrobách mobilů, sbírá listy a shromažďuje porno. Výtvarník tím podle svých slov skládá hold "technologii božského a ďábelského díla".
Porno, pro děti cenzurované
Výstava se koná v nově otevřené Galerii Navrátil, která se přesunula z pražské Malé Strany do Karlína. A začalo to přírodní pohromou: pár hodin před vernisáží prasklo vodovodní potrubí. "Všude tady bylo jezero, ale překvapivě rychle jsme ho vysušili. Je to křest vodou," říká Skála. Jako zázrakem se voda nedotkla žádného z exponátů. Jsou většinou přírodně-technologické povahy, některé z nich Skála vytvořil sám, jiné kdesi objevil a různě opracoval, poskládal.
Třeba barevné skvrny na jedné ze stěn galerie jsou ve skutečnosti naskenované listy pocházející ze stromokeře škumpa. "Samozřejmě že jsou autentické! Takovou hru barev by nedokázal vytvořit ani nejdokonalejší počítač," podotýká Skála.
Pyšný je hlavně na malířský vzorník neznámého krajináře z 19. století, který našel v kontejneru. Využil ho jako potisk skříně, v jejímž nitru se míhají pohyblivé obrazce. Jde o sekvence telefonního mikroprocesoru, nazvětšovaného pod mikroskopem a různě osvětlovaného.
Opodál visí "čistý japonský ribstol" či dubové kytary beze strun, které trochu připomínají rejnoky. Asi největší pozornosti se nicméně dočká kukátková skříň. Obsahuje Skálovu "sbírku úchyláka". Konkrétně obrazy ženského pohlaví v mnoha variantách, autor si inkriminované části vystřihoval z pornočasopisů. Kukátka na nižších pozicích Skála trochu cenzuruje: jsou za nimi cudnější obrázky pro případ, že by jimi nahlížely děti.
Výstava má i lehce osvětový účinek, prázdná červená cedule dokazuje, že názvy ulic jsou už prý zhola zbytečné. Místo slov stačí přece odstíny barev, kterých prý lidské oko rozezná na dvacet tisíc.
