Jak vás Hollywood změnil?
Žila jsem v Los Angeles jen jistý čas. Zprvu to bylo úžasné, oprostila jsem se od nevydařeného vztahu a odpočinula si. Ale zanedlouho jsem si připadala nešťastná. Měla jsem se podrobit Hollywoodu, a to se mi vůbec nelíbilo. Ráda si lehnu na trávu, tady jsem se bála, že trávník má majitele a ten na mě zavolá policii. Navíc jsem prý exotická, mám přízvuk a nejsem blondýnka.
Nicméně kvůli rolím stejně barvu vlasů často měníte.
Občas si dokonce nechám oholit hlavu, abych viděla, která barva je moje vlastní. Zjistila jsem, že barva vlasů bývá často spojována k charakterem postav. Když jsme natáčeli Agenta bez minulosti, tedy první díl Bourneho v Praze, Matt Damon mi v hotelu pomáhal obarvit vlasy na rezavou, abych byla více agresivní. Hollywoodská superhvězda mi lije v umyvadle vodu na hlavu - co víc si mohu přát?
Bála jste "líbacích" scén?
Z těch jsem měla velký strach. Hodně jsem tehdy kouřila a nevěděla jsem, jak to americký kolega v době bojů proti nikotinu přijme. Překvapil mě, vykouřili jsme spolu nejednu cigaretu. Zajímavé je, že se každý vyptává jenom mě, jaké to bylo líbat Matta. Proč se nikdo nezeptá, jaké bylo líbat Franku?
Je romance pro akční film důležitá?
Není. Důležité je, aby snímek dokázal vyvolat emoce. Pokud narážíte na náš filmový vztah, nepřesáhl vzájemné přátelství, kterého si velmi cením. Věřím, že je oboustranné.
Scéna pod vodou v druhém dílu je skutečně povedená. Bála jste se?
Ani ne. Mám certifikát pro potápění do hlubin a tu scénu jsme točili v Londýně, v ateliérech ve vodním tanku hlubokém jenom pár metrů. Byly to dva nejtišší dny z celého filmování, navíc nás v hlubině jistili profesionální potápěči.
Proč jste se vlastně z Hollywoodu vrátila domů do vlasti?
Poznávala jsem novou zemi, zvali mě na večírky. Seznámila jsem se s jedním mužem, který prohlašoval: Jsem hrdý na to, že jsem Američan, chci se stát alespoň částečným majitelem národního celku, proto jsem si koupil vysněný dům. Strašně mě to naštvalo. Patriotismus je totiž v mé vlasti spojován povětšinou s neonacisty a já ho nepokládám za dobrý. Proto si nikdo dnes nevyvěšuje v Německu vlajku jako ve Státech.
Jak dál plánujete svou kariéru?
Moc o ní nepřemýšlím, spíše mě zajímá práce. Možná, že když o něco nestojíte, dostanete se někam úplně jinam. Nicméně skoro ve třiceti letech se nechci vzdát toho, co jsem dokázala. Hodně proto čtu, chodím a běhám, dělám kickbox, hraji na housle, miluji vaření a ráda se bavím s přáteli.
Kdybyste si mohla vybrat režiséra snů, s kterým byste chtěla točit, kdo by to byl?
Pokud smím jmenovat jen jednoho, tak Miloše Formana. Jeho film Lásky jedné plavovlásky miluji. Sama se nedokážu na své filmy dívat, ale kdyby měl Forman pro mě práci, ráda udělám výjimku.
