Choreografická dvojice José Montalvó a tanečnice Dominque Hervieu přinesla už koncem 80. let do tehdy ponurého světa tance rozkošný vizuální styl a novou taneční energii. Tu rozhodně nečerpala z prostředí baletních sálů, ačkoli Hervieu se do svých dvaceti let profilovala jako klasická baletka.
Po setkání s Montalvem začala experimentovat na poli současného tance a brzy objevila i další techniky, jejichž součty dnes tvoří jejich nezaměnitelný choreografický rukopis.
Jsou fascinovaní technikami street dance: "V dějinách umění lze pozorovat určité cykly, které se v tanci projevují střídáním učeného, velmi seriózního, místy až unaveného tance se zájmem o tanec pocházející z lidového prostředí, v našem případě městského. Lidové formy vkládají do tance tělesnost, přinášejí energii těla a opravdovou sílu imaginace," komentuje svoji fascinaci hip hopem Hervieu. V inscenaci se ale objevuje i afro dance, step, akrobacie či klaunerie.
Diváky bavíme, ale nesvádíme
Dvojice Montalvó - Hervieu je potomkem dadaistů a surrealistů, ale také vynalézavých barokních iluzionistů. Kombinuje videoprojekci s živou akcí na jevišti, což je sice známý princip, ale jejich digitálně snímané a upravované obrazy nedotvářejí tupě scénické prostředí, jsou to absurdní vizuální komentáře, v nichž se prohánějí sloni, tygři i husy nebo se rozpustile culí staré babky.
S inteligentní drzostí se choreografové snaží diváky neustále překvapovat a bavit. "Samozřejmě že je pro mě důležité, aby se publikum bavilo, ale není to žádná strategie svádění. Snažíme se stále komunikovat s divákem a přemýšlíme nad tím, jak se na něj můžeme obracet, abychom měli vliv na jeho myšlení," podotýká choreografka.
V roce 2008 zpracovali Gershwinovu operu Porgy a Bess. Z práce na tomto díle zbylo dosti hodnotného materiálu, který nechtěli nechat ležet ladem. Z těchto "kreativních přebytků" – obrazů, situací, tanečních čísel – a také z hlubokého vztahu k dílu a jeho autorovi vznikl choreografický portrét Good Morning, Mr. Gershwin.
"Jsme už delší dobu ponořeni v Gershwinově světě. A když se opravdu tak dlouho zabýváte něčí tvorbou a začnete tím autorem žít, doslova si jej zpřítomníte. Když ráno vstanete z postele, váš den začne přirozeným pozdravem: Dobré ráno, pane Gershwine!" vysvětluje Hervieu.
I Gershwin psal pro hiphopery
Tak jako v dřívějších choreografiích, v nichž dokázali, že Vivaldi, Bach či Rameau komponovali vlastně pro hiphopery, se jim totéž podařilo i s Gershwinem.
V této choreografii však překročili svoje dosavadní hřiště a poprvé "došlápli" i na vážnou půdu. Umíněná rozkošnická naivita a optimismus, jehož se tak dlouho drželi, se v závěru představení vytrácejí stranou.
Na plátně se objeví plačící tvář černošské holčičky dokonale synchronizovaná s písní Summertime v interpretaci Billie Holidayové. Vystřídá ji podvodní svět dokonalých najád – nahých krásných tanečníků, kteří dosud pluli a levitovali pod vodou a jejich pohyb splýval s ležérní jazzovou hudbou navozující pocit bezstarostného života.
Objeví se rozbouřené moře, bárky černošských uprchlíků a diváci jsou konfrontováni s obrazy boje Afroameričanů za rovnoprávnost. Téma rasismu, které bylo i pro Gershwina traumatem, předkládají Montalvó s Hervieu jako aktuální i dnešním divákům.
Představení nabízí esenci stylu slavných choreografů – kouzelnictví, humor, exhibice, které divákům berou dech. Gershwinova hudba z počátku jeho tvorby představuje chytlavé taneční šlágry, na něž se v minulém století tančilo na Brodwayi a pro duo Monatalvó-Hervieu jsou materiálem pro varietní pásmo.
