Což je dost překvapivé, protože film, jenž právě vstoupil do českých kin, na herectví nijak okatě nestaví. A pokud už někdo utkví v paměti, byl by to spíše nezaměnitelný Niels Arestrup v roli korsického mafiánského šéfa než Rahim coby jeho tiše učenlivý arabský poskok, spřádající pod neměnnou tváří vlastní plány.
Vývoj jejich vzájemného vztahu patří k osobnější tónině filmu, jenž jinak na půdě vězeňského dramatu sleduje obecný model zločinu a zločinců. V tom také tkví jeho potíž. Jistě lze se zájmem sledovat, jak se nováček učí žít za mřížemi podle krutého hesla Zabij, nebo budeš zabit, ale neexistuje důvod, proč ho litovat, či dokonce milovat.
Bílá stuha předběhla ProrokaVíce o udílení Evropských filmových cen |
Hraje se drama na vlně dokumentu, drama syrově autentické, nikoli však novátorské, ve kterém se brutální scény – třeba s žiletkou – střídají s lehkou fantazmagorií ve snových výjevech.
Prorok je bezesporu úctyhodný, dobře natočený film, kterému nejvíce sluší nečekané okamžiky všedního vězeňského provozu od návštěvy školy po šití džín. Méně už překvapí kriminální zápletka příběhu založená tradičně na drogách či fakt, že Francie si tu opětovně řeší svůj vztah k arabské komunitě.
Z filmu Prorok
Sociologická nezúčastněnost okrádá Proroka o silnější zaujetí; vlastně by mu stačila šedesátiprocentní známka, kdyby na pomoc nepřišla vynikající zvuková stránka: tak intenzivní, že přebíjí ostatní složky a pocitově zvyšuje zážitek o deset procent.
Hodnocení: 70 %
