Nové album Carly Bruni s názvem Comme si de rien n´était, jež je na francouzském trhu od 11. července a v České republice vychází 8. srpna, je přitom už třetí v pořadí. Redakce iDNES.cz jej dostala k recenzi jako první z tuzemských médií.
Soudná celebrita s talentem
Mnohé takzvané celebrity, od světových modelek po české krajské hejtmany, točí hudební nahrávky, jen aby si rozšířily "portfolio". Už jsou o nich napsány knihy, už si zahrály ve filmu, už proběhl nějaký ten hambatý skandálek... tak co ještě? Nahrát desku!
Jenže Carla Bruni je opravdu jiný případ, i když si mnozí (zejména ti, kteří ji nikdy neslyšeli, ale všechno vědí nejlíp) myslí opak. Fakt je, že už úspěch jejího prvního alba Quelqu´un m´a dit (2003) jednoznačně přesáhl tuto krátkodechou "celebritní" úroveň (zejména, logicky, ve francouzsky mluvících zemích), a druhé, anglicky nazpívané album No Promises (2007), jen potvrdilo fakt, že Carla Bruni nabízí víc než jen populární jméno a krásnou tvář resp. tělo.
Carla Bruni přitom dobře ví, kam až může zajít, na co má a na co už ne, a že se v současné populární hudbě počítá dobrá produkce stejnými penězi jako invenční autorství a zajímavá interpretace. A že případný nedostatek jednoho lze bez ztráty bodů doladit zkvalitněním druhého.
Její první dvě alba tak v nesmírně příjemném folkrockovém duchu produkoval slavný francouzský rocker Louis Bertignac, to druhé navíc zaujalo textovou stránkou, již tvořily básně anglických básníků Emily Dickinsonové, Williama B. Yeatse či W. H. Audena. Více zde.
Od valčíku po swing
Carla Bruni není bůhvíjaká krasozpěvačka, má ale ve svém hlase nejen erotický náboj (který funguje zvlášť ve spojení s francouzštinou - aspoň tedy na někoho), ale i opravdu osobní výraz, prožitek, který je mnohem důležitější než všechny tříoktávové rozsahy. Zpěvačky žánrů, ve kterých jde o víc než zábavu, a mezi které jistě můžeme počítat francouzský šanson, mohou vyprávět.
A její hlas přesně tak funguje i na novém albu Comme si de rien n´était (Jako by se nic nestalo). Přestože je její zpěv poměrně neohebný, má jednu obrovskou výhodu: výborně funguje v písních nejrůznějších žánrů. A právě v tomto směru se poměrně vyřádil nový producent Carly Bruni, francouzský multiinstrumentalista a zvukový inženýr Dominique Blanc-Francard (mj. před šesti lety produkoval vynikající album Jane Birkin Arabesque).
Reportáž BBC News o natáčení alba Comme si de rien n´était
Ačkoli si drtivou většinu písní napsala Carla Bruni sama, právě Blanc-Francard nepochybně byl tím dobrým duchem, který z nich dokázal tu vytáhnout meziválečný "djangovský" swing, resp. blues (Le temps perdu, Tu es ma came), onde typicky pařížský šansonový valčík, kde neodmyslitelný akordeon supluje foukačka (Salut Marin).
Klavírní tříčtvrteční kabát s evidentní dechovou citací Beatles dostala hned úvodní Ma jeunesse, Dérangers les pierres zní přesně jako to, čemu se někdy od 70. let říká "moderní šanson", Notre grand amour est mort si zase klidně lze představit s Dylanovým skřehotem. A pak jsou tu velmi milé obskurnosti, jakobydětská, Robertem Schumannem inspirovaná písnička Je suis une enfant, nebo L´antilope, začínající jako italský lidový popěvek s mandolínou, ale po přidání houslí přesídlivší kamsi do lůna Apalačských hor.
Carla Bruni: L´amoureuse
Stylová různorodost je dána hlavně sice nenápadným, ale o to chytřejším aranžmá. A pochopitelně i výrazem hudebníků, mezi nimiž jsou i některé poměrně významné instrumentalistické osobnosti francouzské scény, třeba specialista na resofonické kytary s minulostí za zády Dr. Johna či Boba Dylana Freddy Koella nebo harmonikář Charles Pasi, jenž byl spoluhráčem Carly Bruni už na minulém albu No Promises.
Heroin, milenci a spol.
Tématem rozborů - pravda, ani ne tak hudebních recenzentů jako spíš obhospodařovatelů společenských rubrik - jsou samozřejmě také texty Carly Bruni. Nejčastěji bývají citovány (jistěže mimo kontext) úryvky o "afghánském heroinu a kolumbijském prášku" a o autorčiných "třiceti milencích". Případně se média vozí na milostných tématech a řeší, zda jsou skutečně určena současnému zpěvaččinu manželovi.
To jsou samozřejmě všechno hlouposti. Přečteme-li si texty alba Comme si de rien n´était (a posloucháme-li zároveň zpívanou zhudebněnou podobu - v tomto případě skutečně nejde o poezii ke čtení, jsou to ryzí písničkové texty, nic víc a nic míň), zjistíme, že Carla Bruni má rozhodně do kontroverznosti daleko ve všech směrech - byť i zde platí, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a bulvární kauzu lze rozmáznout, zvlášť v okurkové sezoně, i z písně Pes jitrničku sežral.
Nové album Carly Bruni rozhodně není hudební zázrak ani revoluce - a zpěvačka sama by jistě byla první, kdo to potvrdí. O to jí samotné nejde. Rozhodně je ale velmi osobním výrazem talentu, který má - jako skoro každý - své nepochybné limity, ale zároveň svou sílu a své kouzlo. A kvůli němu stojí za to Carlu Bruni jako písničkářku sledovat i nadále.
CARLA BRUNI - Comme si de rien n´était
Naive/Classic, čas 42:18
Hodnocení iDNES.cz: 70%
. O čem zpívá Carla BruniTu es ma came (Jsi moje droga) Jsi moje droga Jsi moje droga Jsi moje droga Jsi moje droga Je suis une enfant (Jsem dívka) Jsem dívka A jsem děvčátko Můj syn pochybuje, má matka protestuje Má duše pochybuje, má kůže protestuje
Zdá se, že někdo snad zavolal naději Zvonice se naklánějí, stromy mluví z cesty R.: Čas se zastavil, hodiny jsou přelétavé Oh, zdi mění kameny, nebe mění mraky R.: |
