Milan Kundera (obálka knihy)
Román, vydávaný po čtrnáctileté odmlce od díla L´Ignorance (Nevědomost), vyvolal ve Francii značný zájem. Časopis Télérama také připomenul dvoudílné souborné Dílo, které vydává nakladatelství Gallimard ve velmi prestižní edici Pléiade u příležitosti Kunderových 85. narozenin, které měl autor toto úterý.
"Vydání všech Kunderových děl pod názvem Dílo nikoli v množném, ale v jednotném čísle, vyvolává obavy, že umělec už schoval klíč pod rohožku, ale není třeba se znepokojovat," píše Télérama. Vychází totiž také La fête de l'insignifiance.
"Krátká, svěží fantazie, zdánlivě lehká, věrná 'umění románu', nad níž Kundera přemítá tak dlouho a díky níž naslouchá lidské zkušenosti. Jako nikdy je zde uplatněna tato hra a odmítání vážnosti, které Kunderu spojuje s jeho uznávanými předchůdci od Rabelaise nebo Cervatese po Kafku. Ale pozor, odmítnutí vážnosti neznamená povrchnost. Jde o vážnou věc, o bezvýznamnost jako o podstatu bytí," píše Télérama.
Kundera chce, abychom si uvědomili, že tato bezvýznamnost je všude, i tam, kde ji nikdo vidět nechce – v děsu, v krvavých bitvách, v nejhorším neštěstí. Je třeba odvahy, abychom ji spatřili i v dramatických událostech a dokázali ji pojmenovat.
Le Journal du Dimanche zveřejnil recenzi pod názvem Soumrak žertů. Autorka vyzdvihuje Kunderovu schopnost poukázat na gesta, která nás prozrazují. Ženy i muže v Kunderových románech charakterizují chvilky důstojnosti, tak jako šedesátiletou ženu, která v jeho románu Nesmrtelnost vystupuje z bazénu a díky svižnému pokynutí plavčíkovi naráz vypadá, že je jí dvacet. Protože v některých chvílích žijeme mimo sebe sama.
La fête de l'insignifiance se nedá nikam zařadit. Román, satira, bajka, pohádka, divadelní hra, fraška. Je v něm i 24 Stalinových křepelek od Chruščova a obrazy z vážné, prvoplánové minulosti. Kunderovo nové dílo je stejně vzdálené hlouposti ideologické jako komerční. Je obrazem samot spojených mezi sebou komickými situacemi, píše se v nedělníku.
Jak uvádí recenzent z Libération, román se čte rychle. Je krátký, rozdělený do sedmi částí, které nesou obsah už svými názvy. Třeba Alain a Charles často myslí na své matky nebo Všichni hledají dobrou náladu. Vlastní názvy mají také podkapitoly, jako třeba Alain objevuje neznámou Stalinovu něhu.
O novém Kunderově díle píše také Le Monde, která poznamenává, že spisovatel se stejně jako jeden z hrdinů La fête de l’insignifiance brání číslům, jež se na člověka lepí a vyvolávají "stud ze stárnutí". Kundera si ale stále zachovává svou vytáhlou siluetu a eleganci věčného mladíka. Tak se prochází po 6. pařížském obvodu, rozpovídá se, když popíjí vodku v baru Lutetia, a nadchne, když hovoří o Janáčkovi či o významu hudební kompozice ve svém díle.
Nebo s tajemným úsměvem a kytkou v ruce ukazuje své nejnovější kresby bytostí napůl lidských, napůl opičích. Tu úžasnou svěžest si zřejmě zachovává svým životním stylem. Píše, kreslí, žertuje s manželkou Věrou, jezdí se k moři nadýchat čerstvého vzduchu prostého prachových částic i médií.
Nový román Le Monde charakterizuje jako knihu lehkou jako peříčka, jež v něm poletují. Avšak tím se nesmíme nechat zmást. Syn muzikologa vždy kladl důraz na strukturu svých knih a La fête de l'insignifiance je fuga. Krátký, rafinovaný kus složený z variací na téma definované titulem. Bezvýznamnost nestačí rozpoznat, je třeba ji také mít rád, cituje Le Monde z knihy.
