Slibů, že tentokrát opravdu jde o poslední dosud nepublikované dílo autora románů Velký Gatsby nebo Něžná je noc, už tu bylo několik. Přesto se Plus nedrží zpátky a čtenáře láká na „ultimátně poslední“ fitzgeraldovský čtenářský zážitek. Největší návnadou samozřejmě jsou samotné texty otce ztracené generace.
Povídky, které zůstávaly ukryty ve změti pozůstalosti, soukromých sbírkách, knihovnách či šuplících nespokojených časopiseckých editorů, časově pokrývají celý Fitzgeraldův život, od jeho úspěšných začátků ve dvacátých letech až po nenadálou smrt v roce 1940.
Přesto velká část nově objevených příběhů pochází z nepříliš šťastné poslední dekády jeho života. Trápila jej tuberkulóza, den ode dne silnější závislost na alkoholu a především schizofrenie jeho milované manželky Zeldy, která vyžadovala finančně náročnou léčbu v sanatoriu. Název knihy jasně odkazuje k ceně, kterou by byl pro zdraví a klid své partnerky schopen zaplatit. Navzdory svým potížím to však nakonec byla právě Zelda, kdo na světě vydržel déle.
Povídky pro obživu
I přes nepříjemnou výchozí situaci však povídkám nechybí nadhled a humor. Příjemná ironie jazzové éry ve sbírce funguje přesně, jak má. Ať už jde o rozpadající se vztah manželského páru, který si před rozvodem rozhodne najmout jako sluhy jiný pár, nebo mladého doktora okouzleného krásou dcery své pacientky.
Přesto u některých příběhů zahraniční kritika rozporovala kvalitu publikovaných textů. To už se však v případě sbírky zčásti složené z odmítnutých magazínových textů dá očekávat. Některé vyloženě nudí, jiné jen neurazí.
Udržovat si autorský standard za situace, ve které Fitzgerald byl, nemůže být lehké. Chrlit jednu povídku za druhou, jen aby uživil sebe i ženu, není snem žádného spisovatele. A už vůbec ne toho, který patří k nezapomenutelné ztracené generaci.
Sbírku Za tebe bych život dal a jiné ztracené povídky přeložil do češtiny Petr Eliáš.
