Odpovědi naleznete zdeMarkéta Navrátilová hostem iDNES.cz |
Život na kolech a mezi nimi není jednoduchý. "Vstáváme v přibližně šest sedm hodin, přesuneme se na start etapy, kde jsme minimálně dvě hodiny před začátkem, pak usednu na motorku a slezu okolo 17. hodiny. Poté focení dojezdu a stupňů vítězů, pak tiskové středisko a odesílání fotek tak do 20 hodin. Pak cesta do hotelu, která může u horských etap trvat i několik hodin, hledání nějaké restaurace, kde nám ve 22 hodin dají najíst. Pak hotel a dobíjení baterek a fotáků... A to vše vynásobit jednadvacetkrát," popsala fotoreportérka běžný den na Tour de France v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz.
Přesto se jí za celou kariéru nestalo, že by s focením chtěla definitivně praštit. "Už jsem zažila několik situací, kdy jsem se sbalila a odešla domů," přiznala. K focení je podle ní zapotřebí "trocha vytrvalosti, spolehlivosti, nekonfliktnosti, loajality".
Jako jeden z mála fotografů se nebojí stoupnout si před objektiv. "Obecně se samozřejmě nerada fotím jako většina lidí, ale pokud vím, že se mnou bude mít někdo svatou trpělivost a bude vědět, jak na to, může to být i zábava," upřesnila.
Nejdřív kniha o profících, pak o amatérech
Navrátilová v posledních dnech vydala knihu ReCycling, která mapuje její nejvýznamnější snímky ze všech cyklistických závodů. "V dnešní digitální době je výměna fotografií mezi spřátelenými agenturami či kolegy běžnou záležitostí. Už mne proto nepřekvapuje vidět vlastní fotografie podepsané někým jiným a opačně. Kniha je úzkým výběrem toho profesně nejdůležitějšího a lidsky nejmilejšího, co mne od mojí první účasti na Tour de France v profesionálním pelotonu potkalo," vysvětlila.
Komentář k fotografiím ReCyclingExkluzivně pro iDNES.cz
|
Portál iDNES.cz nabízí ochutnávku třiceti fotografií z knihy ReCycling, k nimž autorka připojila vlastní komentář, který čtenáři v knize nenaleznou.Knihu zároveň bere jako poděkování těm, které rodačka z Kyjova mohla potkat na cestách. Absolventka ateliéru designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se fotografování cyklistiky věnuje od roku 1992. "Vědí, že jsem schopná nafotit to, co se ode mě čeká především, tedy krev, pot a slzy, ale že umím přinést i něco, po čem by někdo další nešel," vysvětluje fotografka přítomnost "výtvarnějších" snímků ve svých albech.
Její snímky publikují nejrůznější cyklistické časopisy, objevují se v kalendářích, knihách i jako součást reklamních projektů po celém světě. Znají je i návštěvníci expozic Czech Press Photo.
