V českém kontextu je Chochola velice známým fotografem, na čemž má kromě některých již dávno populárních snímků (portréty Dalího, Brejchové či Wericha) zřetelný podíl jeho dcera Blanka, která o otcovo dílo od 90. let pečuje vřele a soustavně – připravila z něj monografie i výstavy.
Kdo tyto skutečnosti divácky dříve již zaznamenal, ten v Jižních zahradách potká už mnohokrát spatřené, tedy esenci z autorových "nejprofláklejších" prací. Firma PPF si totiž zakoupila reprezentativní průřez Chocholovou tvorbou: jak pražské scenerie ze 40. let, v nichž mladý muž s fotoaparátem výtečně navazoval na městskou poetiku Skupiny 42, tak jeho pozdější surrealistické pouliční "úkazy" (snímky Šlépěj či Ráno, pára) nebo už zmíněné portréty kulturních osobností.
Vybraný nákup
Sestava šestadvaceti takových prací z let 1942–1973 dává dohromady letošní Maximální fotografie. Protože akce je primárně určena návštěvníkům Pražského hradu, kteří na ni téměř jistě narazí mimoděk, při procházce areálem, nadto vysoké procento mezi nimi zastupují cizinci, nelze "maximální" kolekci vytýkat její dramaturgickou obligátnost.
Tahle přehlídka věru není určena občanům, kteří jsou v české fotografii doma. Škoda těch odstrčených děl Ve srovnání s předchozími lety jsou panely instalačně koncentrovány na mnohem menší ploše a jejich umístění daleko více připomíná galerijní kompozici – tedy až na několik osamělců, nacházejících se o pár desítek metrů jinde, na prostranství před vstupem do Tereziánského křídla Starého královského paláce, který se zahradami sousedí.
Tady se navíc Chocholovy "odtržené" exempláře necitlivě potkávají s poutacím panelem na výstavu fotografií Jiřího Všetečky Pražský chodec, již hostí Tereziánské křídlo.
A aby toho nebylo málo: Chocholova expozice dostala název Noční chodec. Tady něco instalačně i organizačně skřípe! A proč vůbec titul Noční chodec? Vždyť Chochola většinu vystavených děl exponoval za bílého dne nebo v interiérech (kdy se nedá říci, zda byl den, či noc).
Co je však rozhodující: pozorujete-li chování návštěvníků, které Chocholovy černobílé fotografie zaujaly – a není jich málo, nemůžete si nevšimnout, že k záběrům odsunutým k Tereziánskému křídlu dojde bohužel jen malá část z nich.
Jestliže lze letošní "sražení" výstavních maxipanelů k sobě vítat, pak musí být současně podotknuto, že architektura akce nebyla dovedena k možné relativní dokonalosti. Absolutní instalační preciznosti se v hradních zahradách pochopitelně nedočkáme nikdy, neboť těžko pod širým nebem anulovat cestu slunce po obloze – dopoledne se zkrátka nachází v protisvětle jedna část děl, kvečeru zase druhá, protilehlá. Ale to se dá pochopit.
Méně už to – a to je poslední piha na kráse Maximálních fotografií – že česko-anglické popisky ne vždy uvádějí místo vzniku díla. Cizinec vážně nemá povinnost orientovat se a vědět, že snímek Libeňské ohrady se samozřejmě váže k Praze.
MAXIMÁLNÍ FOTOGRAFIE
Václav Chochola: Noční chodec.
Jižní zahrady Pražského hradu, kurátor Pavel Lagner. Výstava je otevřena do 28. září, vstup volný, www.ppf.cz a www.vaclavchochola.cz
Hodnocení MF DNES: 60 %
