Až do konce března budou mít návštěvníci galerie jedinečnou příležitost shlédnout dílo fotografa, který se proslavil mnohem víc ve Velké Británii, než ve své vlasti. Ivan Kyncl se bohužel své první výstavy nedožil. Zemřel v roce 2004 v pouhých 51 letech.
Kyncla potkal umělecký osud řady českých emigrantů – zatímco v Čechách je znám pouze úzké skupině lidí, v Británii se během svého exilu vypracoval mezi pětici nejprestižnějších divadelních fotografů. Jeho cesta k pozici respektovaného fotografa však byla trnitá.
Syn novináře, překladatele a po roce 1968 i vězněného disidenta Karla Kyncla šel ve šlépějích svého otce a stejně jako on se stal příslušníkem českého disentu.
V sedmdesátých letech Ivan Kyncl fotograficky dokumentoval neoficiální politickou a kulturní scénu – ilegální bytové divadlo Vlasty Chramostové, koncerty Plastiků, scény z absurdních her Václava Havla, ale i soudní procesy s disidenty, setkání signatářů Charty 77 či pohřeb prvního mluvčího Charty 77 filosofa Jana Patočky.
Kyncl, neustále perzekvován Státní bezpečností, v roce 1980 emigroval do Velké Británie.
V emigraci se postupně vypracoval na dvorního fotografa předních britských divadelních scén – Royal National Theatre, Royal Shakespeare Company, English National Opera. Spolupracoval s takovými osobnostmi, jako byl Harold Pinter, Tom Stoppard, Arthur Miller nebo Andrew Lloyd Weber.
Ivan Kyncl žil i pracoval s obrovským nasazením. To se mu v říjnu 2004 stalo osudným - Kyncl nečekaně zemřel na selhání srdce.
Výstava děl Ivana Kyncla se koná jednak u příležitosti 30. výročí podepsání Charty 77, podle organizátorů je ale její význam mnohem širší: "Výstava chce českému divákovi přiblížit dílo fotografa, který za normalizace dokumentoval osudy celé jedné generace. Zároveň ale představí i Kynclovy fotografie divadelní, které z něj udělaly fotografa mezinárodního věhlasu."
