Nicméně: pokusme se alespoň krátce představit tyto dvě události, které spojuje listopad a fotografie.
Cena pro Češku
Na již 11. pařížský veletrh s fotografií všech žánrů se sjelo přes 80 mezinárodních galerií, aby se pochlubily největšími esy. Snímky světových fotografů se tu staly předmětem trhu s uměním. Velká jména jako Henri Cartier-Bresson, André Kertész či Robert Doisneau na stěnách prostorné haly Karuselu Muzea Louvre sbírala červené puntíky.
Právě o ty v Paříži šlo. Značí totiž, že snímek našel nového majitele. Nejžádanější byli fotografové střední generace – Annie Leibovitz, Andreas Gursky či Nan Goldin. V rámci veletrhu se etablovaly též dvě soutěže, jedna pro mladé fotografy – Prix SFR, druhá pro starší generace – Prix BMW.
A právě prestižní Prix BMW vyhrála česká fotografka žijící od 80. let v Německu Jitka Hanzlová se snímkem Hungry Fishes. Fotografku vítězství udivilo, protože její snímek je v porovnání s ostatními soutěžními fotografiemi malý. To však porotě nevadilo – na velikosti přece nezáleží, komentoval výrok jury její člen Nicolas Wertans. Hanzlovou zastupuje berlínská galerie Kicken.
Vizuální dokument i poezie
Měsíc fotografie v Bratislavě, probíhající po celý listopad, je i přes svou relativní prestiž komorní záležitostí. U nás ani na Slovensku se zatím na prodej fotografie nehraje, a tak červené puntíky není třeba hledat. Možná právě proto mají organizátoři problém festival zaplatit.
Zatím to zvládají a letos uspořádali 17. ročník. Snímky všech žánrů zaplňují většinu kulturních domů a galerií. Představuje se tu 35 kolektivních a individuálních výstav fotografů ze střední a východní Evropy, ale též autorské výstavy velkých jmen.
Třeba z agentury Magnum, která letos oslavila 60. výročí svého vzniku. Organizátoři přivezli série snímků dvou jejích členů: Itala Paola Pellegriniho a Belgičana Carla De Keyzera. Snímky Carla de Keyzera dokumentují život v trestaneckých táborech v ruském Krasnojarsku, kterých fotograf procestoval pětatřicet.
Barevné fotky vtahují diváka do soukromí lidí za mřížemi. Ukazují prostředí, ve kterém řada z nich stráví celý život, každodenní rituály ve špinavých jídelnách či temných společenských místnostech s dozorem. Keyzerovy snímky nevyvolávají soucit, ale odkrývají společenství lidí, které spojil kriminál, v lecčems připomínající pověstné gulagy.
Také Pellegriniho černobílé zrnité fotografie z Bosny, Súdánu či Izraele jsou výpovědí o lidském utrpení. Ani ony nežebrají o soucit. Lidé v krizi zůstávají anonymní, v hávu tajemství se stávají součástí autorových poetických vizí.
Na hranici amatérství a geniality se pohybuje Miroslav Tichý. Jeho výstava v Pállfyho paláci bilancuje tvorbu ze 70. let, kdy zachycoval vlastnoručně vyrobenými fotoaparáty ženskou krásu. Patinu snímkům dodává nedokonalost techniky, která přetváří reálný obraz žen v sen plný tajemství a erotiky. Tichého dlouho nedoceněná tvorba byla nedávno na festivalu fotografie v Arles označená za objev roku a příští rok mu bude věnována výstava v pařížském Centre Pompidou.
Dobrá zpráva na konec. Od příštího roku přibude další fotografická přehlídka, tentokrát v Praze. První ročník Prague Biennale Photo potrvá od května do července v Karlínské hale.
