Navenek sice kina připomínají výkladní skříň hollywoodských fantasy, ale pod špičkou ledovce se tají i jiný trend: návrat filmařů ke skutečným událostem.
Hořící keřFilm o Janu Palachovi  Jaroslava Pokorná jako Libuše Palachová při natáčení série Hořící keř Kolem barabizny ve Všetatech byste za normálních okolností prošli bez povšimnutí. Přitom je tahle ruina Palachovým rodným domem. Je pátek odpoledne a slavná polská režisérka Agnieszka Hollandová tu natáčí několik scén k třídílné sérii HBO s názvem Hořící keř. |
Už k nám dorazily německý titul o případu Baader - Meinhofová Kdo, když ne my, britský úsek života hvězdy Můj týden s Marilyn i političky Železná lady či francouzský osud vozíčkáře a jeho ošetřovatele Nedotknutelní. Podle příhod britského novináře vznikl film Koupili jsme zoo a reálná vlna se od Kajínka přes Czech Made Mana až po Polski film ujala i u nás. Dokončuje se Hořící keř o palachiádě, točí se sága Cyril a Metoděj, do kin spěje drama ze Sudet 7 dní hříchů.
Žánr true story ovládl i soutěž karlovarského festivalu. Proč filmy sahají k realitě? "Lidi to zajímá," tvrdí Tacuja Jamamoto, který přivezl Obchod na konci světa líčící výspu častých sebevražd. "Opravdu u nás existují vytipovaná místa, kam se lidé chodí zabít. Některá jsem navštívil, mluvil s místními, ověřoval legendy. Je třeba pravda, že se před smrtí zují a boty nechají na místě," vykládal režisér, jaké podrobnosti diváky fascinují.
Italský Román o jednom masakru zase připomněl 12. prosinec 1969, kdy v Miláně při bombovém útoku v bance umírali lidé. "Jistý typ publika takové filmy nadále chce. O tom našem se diskutovalo celé týdny," líčí scenárista Sandro Petraglia, který psal i slavnou Chobotnici. "V Itálii je navíc vztah politiky a organizovaného zločinu reálný, takže z detektivky se stává politický film, ať chcete či ne," dodává autor Masakru, v němž herci představují skutečné aktéry doby včetně Alda Mora.
Obraz hrdiny
"Pořád je to otevřená rána. Tři roky psaní znamenaly noční můru: prožíval jsem odlesk vlastního mládí, kdy jsme jako studenti chodili do ulic ve víře, že se něco změní - dnes vím, že se rozhodovalo úplně jinde. A když slyším hypotézy o dohodách vlády s mafií, jde z toho děs," vysvětluje, proč stín minulosti na Italy dál zabírá.
Eryk Lubos z polského filmu Zabít bobra s Křišťálovým glóbem
Zvláštní případ filmu, který realitu naopak předpověděl, zastupoval polský příběh pokřiveného veterána Zabít bobra. "U scénáře mi tvrdili, že mu nevěří, že něco takového se může stát Američanovi, ne Polákovi. Neboť polský obraz hrdiny je muž, jenž se v pohodě z mise vrátí k ženě a dětem," vykládá režisér Jan Jakub Kolski.
Přitom před lety chystal dokument o polské speciální jednotce, jež v Iráku zatýkala teroristy, a všichni její členové cosi tajili. "Rok poté, co jsem scénář dopsal, našli v Tatrách podivína ve stanu. Celé Polsko se ptalo, co je zač - a byl to navrátilec z Iráku. Měl rodinu, vyznamenání, přesto dopadl podobně jako náš hrdina. Herci mi pak řekli, že jsem génius," směje se režisér, jenž předběhl skutečnost. A diváci jsou o to zvědavější.
