Společný projekt archivu a Doc Alliance Films navazuje na vydání knihy Lucie Česálkové Atomy věčnosti, která se kromě tištěné publikace dočkala také elektronické verze s výběrem analyzovaných snímků. Na webu archivu lze zhlédnout i ukázky z krátkých filmů Jiřího Krejčíka, Jiřího Lehovce nebo Zikmunda a Hanzelky.
Krátké filmy vznikaly nejčastěji na objednávku státu, případně jiných vládních i nevládních institucí. Ač nejstarší a nejmladší film kolekce dělí pouhých 12 let -zastoupené filmy vznikaly v období 1936 až 1948, překlenuje prezentovaná pětice jedno z nejdynamičtějších období domácích dějin od konce první republiky přes republiku druhou, období okupace, k republice třetí a událostem února roku 1948. Tedy období, v němž se vystřídalo několik politických režimů, jejichž zájmům dané filmy sloužily.
Snímek Karla Melíška Útok na Prahu ilustruje bojovnou náladu konce první republiky. Jako součást mediální kampaně Civilní protiletecké obrany, šířené i prostřednictvím letáků, plakátů či příruček, demonstruje nácvik základních opatření během potenciálního náletu na Prahu a vyzývá k aktivnímu zapojení při obraně republiky.
Válka o zdraví v režii Jana Libory reprezentuje produkci kulturního oddělení společnosti AB i dobovou tendenci využívat dokumentární film k propagaci domácích veřejně prospěšných institucí či ústavů. V tomto případě jde o Státní ústav zdravotnický a jeho roli ve vývoji léčiv a organizace preventivních očkování dětí.
Snímek Jiřího Lehovce Radostná práce z roku 1946 dokazuje, jak pružně mohly v poválečném období cirkulovat obrazy natočené za války pro jiné účely. K propagaci zaměstnanosti v textilním průmyslu zde Lehovec využil materiál, který v roce 1942 sám natočil na zakázku Němci ovládané náchodské textilky Mautner Textilwerke.
K otázce zaměstnanosti se vztahuje také film budoucího režiséra hraných filmů Vladimíra Čecha nazvaný Křižovatka života, zakázka ministerstva sociální péče za pomoci inscenovaného příběhu poukazuje na význam poraden pro volbu povolání a správné profese jakožto základu lidského štěstí.
Poslední z pětice, film Daňová morálka, si objednalo ministerstvo financí. Režisér Ludvík Toman, za normalizace obávaný ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov, jej pojal jako obhajobu daňového systému, jež ukazuje, kam by vedlo, kdyby se daně neplatily.
