Ostatně právě výbuchem to tenkrát začalo. "Můj kamarád František Říčka, tehdy šéfdramaturg armádního filmu, mi řekl: Poslyš, ty jsi takový hračička, do filmu Konec agenta W4C by potřebovali malý atomový výbuch na letišti. Tak jsem se do toho pustil a k plné spokojenosti ho uskutečnil. Jenže pak chtěli ještě výbuch granátu u letiště na křižovatce, já vůbec netušil, že se záběr může opakovat, takže jsem už neměl materiál. Naštěstí od Kladna přišla mlha, režisér Václav Vorlíček povídá Až zítra! a do druhého dne jsem se vybavil, vzpomíná ing. Jiří Berger na své začátky.
Bergerův proslavený výbuch ve filmu Trháku |
Sestřelte tu ozdobu
S režisérem Vorlíčkem pracoval Jiří Berger několikrát, mimo jiné na komedii Pane, vy jste vdova! "Volal, že je třeba sestřelit z hlavy Ivy Janžurové vánoční ozdobu, ale ať si prý vezmu něco na střílení, že herečka nechce na hlavě žádnou pyrotechniku."
Přístroj, který si filmaři nechali vyrobit, nefungoval, uštípl jen malý kousek skleněné koule, tudíž se Berger dostavil s vypůjčenou malorážkou.
Herečka prý málem omdlela, ale když cvičně sestřelil čelenku z režisérovy hlavy, uvěřila, že se trefí. "Povedlo se, paní Janžurová si dokonce vyžádala opakování, a když už jsme malorážku měli, práskli jsme si ještě do lustru." Zařizoval tam ještě scénu, kdy výbuch smete Vladimíra Menšíka do jiného patra. Jak se to dělalo? "Trampolína a nějaký pšouk," směje se.
Jiří BergerNarodil se 25. září 1930. Z výzkumného ústavu přešel koncem 60. let nastálo k natáčení poté, co si udělal jméno na svém druhém filmu, Most u Remagenu, pro nějž vyvinul zvláštní efekty. Ještě před pěti lety, když ve filmu Bobule zařizoval výbuch burčáku v autě, představovali ho nováčkům jako legendu české filmové pyrotechniky. Nedávno branži opustil a sepisuje své vzpomínky. |
Stačí říci název filmu a Berger sype vzpomínky z rukávu. Adéla ještě nevečeřela: tam se měla roztrhnout hlaveň revolveru herci v ruce. "Michal Dočolomanský vystřelil, obraz se zahalil dýmem černého prachu, následoval střih a po rozptýlení kouře už držel roztrženou zbraň; tu vyrobil Jarda Kolman autogenem," zmiňuje svého častého spolupracovníka. Zabitá neděle: ve filmu Drahomíry Vihanové stříleli na potkany, jež dovezl deratizátor z pražských kanálů. "Taky se mělo pět hořících svíček na těle jedné postavy zhasínat střelbou. Trefil bych je, ale režisérka měla obavy, takže jsem svíčky provrtal, protáhl tenké drátky a dal ke knotům malé náložky, které plamen sfoukly," líčí zrod trezorového díla.
V krimifilmu Na kolejích čeká vrah vyhazoval do vzduchu poštovní vagon; když ho odpálil, seděl uvnitř, neboť vůz vyrážel druhý den na trať a musel ho hned zkontrolovat. "Pár hořících papírů jsem uhasil rukou, jeden zašlápl a vylezl ven jako černoch."
Rána pro Kodeta
Zlatý člověk, vzpomíná Jiří Berger na režiséra Oldřicha Lipského. "U filmu Ať žijí duchové bylo pár efektů, se kterými by si současný počítač snadno poradil, ale tehdy se to muselo dělat tradiční technikou. Třeba ohnivý nápis byl dost problém, protože aceton rychle vyprchával. A v komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku si povšimněte garáží se zataženými vraty z vlnitého plechu.
Akční scény a požáry se totiž točily u dnešního metra Malostranská, tehdy tam byly podzemní garáže ministerstva kultury a v jedné z nich stála ministerská tatra šestsettrojka, takže jsme museli dávat pozor."
Z práce Jiřího Bergera
Z tehdejšího natáčení si odnesl také jednu režijní poučku. Všiml si, že právě "zavražděný" kaskadér "zemřel" již minulý den. A na to mu prý Lipský řekl: Kdo u nás neumře aspoň dvakrát, nemá nárok na honorář.
U seriálu Návštěvníci rozstřílel auto samopalem, vyhodil do povětří cisternu a zapaloval dům mladého génia, ale to prý nebylo nic zvláštního. Zato Zbraně pro Prahu zažily po explozi utrženou střechu, která popravila kachnu na dvorku, či historku s Jiřím Kodetem, který nechal mezi sebe a pancéřovou pěst postavit izolační stěnu a právě tou ochranou mu větrný poryv uštědřil ránu. Bizarní zážitek zařídily slepice ve vagonu, které měla rozprášit revoluční garda: jenže líná drůbež z pásu se neuměla hýbat, zato do rána snesla plný vůz vajec.
Nejen pro teroristy
Jiří Berger zažil historky bláznivé, vyhrocené, zábavné, ale taky politicky kuriózní. Za minulé éry se při natáčení televizní propagandistické historky z války ve Vietnamu nesmělo na place "střílet" ve výroční den invaze 21. srpna, prý by to vyznělo jako provokace, ale "podpalovat" chýše se mohly, ač přitom vydávaly stejný zvuk jako palba.
Po Listopadu zase pracoval na cyklu Mladý Indiana Jones, kde angličtí pyrotechnici řešili, jak se má nádrž na vodu po zásahu granátu zřítit těsně za Indym projíždějícím na motocyklu. "Mají povolenou jedinou trhavinu, takzvanou bleskovici; my jim navrhli semtex a oni mysleli, že semtex se vyrábí výhradně pro irské teroristy." Jeden slavný výbuch filmového pyrotechnika si okamžitě vybaví snad každý divák: patří totiž ke komedii Zdeňka Podskalského Trhák. Berger v něm rozmetal trhavinou hnůj tak reálně, že prý málokdo stačil uhnout, a hlavně odpálil jihočeskou náves, tedy polystyrenové nástavce selského baroka nadité náložemi. Ano, to je ta slavná scéna, kdy Ladislav Smoljak coby režisér ukazuje - Já pak takhle mávnu - a přijde exploze.
A jak to bylo doopravdy? "Celá náves byla kvůli filmování bez oken, ale štáb se balil a už tam najížděla sklenářská auta," uzavírá Jiří Berger své vyprávění.
