Od dramat mileneckých dvojic, jejichž vášni v ruské Zradě se nedalo příliš věřit, přes senzacechtivost médií ve francouzské Superstar, jejíž hrdina se stane hvězdou proti své vůli, až po studii extrémního propadnutí náboženské víře ve filmu Ulricha Seidla nazvaném Ráj: Víra.
Druhá část triptychu rakouského režiséra, ohlášeného již na festivalu v Cannes první studií hledání ráje v tělesné lásce Ráj: Láska, se stala v Benátkách předmětem bouřlivých diskusí. Zejména kvůli scéně, v níž pobožná hrdinka v rozrušení nad výjevem orgií, jichž byla nechtěným svědkem, sejme ze zdi kříž s Ježíšem Kristem a v záchvatu splynutí spirituální touhy s fyzickou si jej zasune – řekněme pod přikrývky.
Z kontroverzního filmu Ráj: Láska, který budí pozdvižení na světových filmových přehlídkách
Není divu, že v katolické Itálii se Seidl dočkal obvinění z rouhání, ale tvůrce odmítá, že by chtěl filmem pošpinit církev. Ostatně vše, co kontroverzní scéně předchází, jen dokazuje, že se režisér snažil předvést, kam až může vést slepá oddanost víře. Oddanost, která nejenže vše lidské odmítá jako hřích, ale může člověka připravit také o jeho schopnost soucítění.
Hrdinka totiž nemá ani špetku soucitu se svým ochrnutým manželem, jemuž v zášti odebere kolečkové křeslo a nechá ho plazit se po bytě. Přitom nejde o primitivní ženu, pracuje u rentgenu, ale všechen svůj volný čas tráví na modlitbách, vyznává lásku obrazu Ježíše a putuje po cizích obydlích, kde se pokouší obracet lidi na víru. Právě tato dokonale natočená pouť s vpády do soukromí bližních je ukázkou mistrovství režiséra i hlavní představitelky: Maria Hofstättererová patří k vážným kandidátkám na cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Francouzská herečka Carole Combesová pózuje u příležitosti uvedení filmu Apres mai na 69. festivalu v Benátkách.
Třebaže Seidl až zbytečně opakuje některé záběry, jeho Ráj: Víra se zařadil zatím k nejpozoruhodnějším dílům letošní soutěže. Filmařským stylem jej však předčil netrpělivě očekávaný Mistr, americký snímek režiséra Paula Thomase Andersona s vynikajícími herci, jimž kralují Philip Seymour Hoffman a Joaquin Phoenix. I v Mistrovi se hovoří o slepé víře, zde hlásané obratným demagogem, který dokáže manipulovat svými bližními a vytvářet sekty, jež mívají právě ve Spojených státech značný veřejný vliv.
Více z aktuálnosti a společenské platnosti tématu než z jeho vyjádření filmovými prostředky čerpá svůj ohlas další americký film Za každou cenu, který natočil jeden ze slibných režisérů Ramin Bahrani. Jeho dosavadní snímky vyráběné ve skromných podmínkách sklízely úspěchy na festivalech, ale tentokrát ani Dennis Quaid v roli farmáře rozšiřujícího své impérium, ani Zac Efron coby jeho vzpurný syn nevytvořili skutečně silné charaktery. Ovšem návštěva mladšího z nich, hrdiny teeangerovské série Muzikál ze střední, se v Benátkách stala událostí pro hercovy četné fanynky.
Mužská část festivalového obecenstva si zamilovala krásky naopak zcela neznámé. Mladá režisérka Haifaa Al-Mansour přivezla první film ze Saúdské Arábie, svůj debut Wadjda, v němž dívenka sní o jízdním kole. Její představitelka Reem Abdullah je skutečně okouzlující, ale také talentovaná a snímek se v druhé soutěži zvané Horizonty stal opravdovým zážitkem, protože odhaluje zcela nový svět. Jeho reálie i pocitovou atmosféru dokáže vyjádřit ne snad rafinovaně, ale neobyčejně věrně.
Svádí režisérku
Do sobotního vyhlášení vítězů připravuje festival ještě mnohá překvapení, doufejme, že příjemná. Hodně se čeká od novinek tak uznávaných filmařů, jakými jsou třeba Terrence Malick nebo Takeši Kitano. Mimo soutěž diváci objevují snímky s úsměvnějším nádechem. Patří k nim například francouzská komedie Cherchez Hortense, kterou natočil Pascal Bonitzer. V Benátkách ji doprovodila hvězdná představitelka hlavní role Kristin Scott Thomasová: hraje divadelní režisérku, která právě studuje Čechovovu hru a jeden z herců inscenace ji začíná svádět. Hned po festivalové premiéře film vstoupí do belgických a francouzských kin.
