O smrti vedoucího Ústavu filmových studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy informovala Libuše Bělunková, šéfredaktorka časopisu A2, kde Cieslar od loňského září pracoval.
Cieslar vystudoval katedru filmové vědy na FF UK, od roku 1975 do roku 1989 pracoval ve filmovém čtrnáctideníku Záběr. Od roku 1990 učil na své domovské katedře.
Z ní se později stal Ústav filmových studií, který Cieslar od roku 1995 vedl. V roce 2003 se stal profesorem. Od loňského roku učil i na pražské Vyšší odborné škole publicistiky.
V roce 1990 začal spolupracovat s Literárními novinami a své eseje a články do nich psal až do loňského roku.
Když na jaře z týdeníku odešla velká část její redakce, přešel s ní do nově vzniklého kulturního časopisu A2. Přispíval i do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, byl redaktorem filmového časopisu Iluminace.
Jiří Cieslar dostal v roce 2003 Cenu F. X. Šaldy za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky.
V době normalizace redigoval nejdéle vycházející podzemní periodikum Acta incognitorum eruditorum, kam také psal své recenze na literární a filmová díla.
Vydal knihy Luis Buňuel (1985), Filmové zápisky (1991), Concettino ohlédnutí (1995), Viktor Kolář (2002), Hlas deníku (2004). Kromě několika set časopiseckých článků je autorem mnoha knižních předmluv a doslovů, podílel se na řadě českých i zahraničních filmologických sborníků.
Přednášel na univerzitách v Paříži a v Londýně a byl členem Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI), kterou reprezentoval na řadě festivalů.
