Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z kina rychle do počítače. Dřív, než se filmoví piráti vzpamatují

  7:59aktualizováno  7:59
Donedávna se film půl roku hrál v kině, pak půl roku putoval na DVD, nato jej uvedla placená stanice a nakonec běžná televize. Už to neplatí. Život filmů se zrychlil a zkrátil díky stahování, které rozbilo tradiční trh.

Z filmu Vlk z Wall Street | foto: Bontonfilm

Film Vlk z Wall Street loni zaznamenal 30 milionů nelegálních stažení. A nové díly páté řady Hry o trůny, piráty nejvyhledávanějšího seriálu v dějinách, unikly na internet pár hodin před televizním startem.

Dva příklady, které jasně ukazují, že filmový průmysl musí měnit své zvyklosti. Urychluje cestu příběhů z kinosálů do počítačů: legálně, pohodlně a pokud možno dřív, než to stihnou piráti. Budoucnost se jmenuje VOD či Video On Demand, česky video na vyžádání. „A čím více má variant, tím užší prostor nechává pirátům,“ věří Jan Rubeš, ředitel videodistribuce firmy Magic Box.

Jak si předplatit film do počítače

EST (zakoupení kopie na neomezenou dobu)

  • film je k dispozici v HD rozlišení dva týdny před tím, než vyjde na videonosičích typu DVD nebo Blu-ray

TVOD

  • současně s vydáním díla na videonosičích, nahrazuje klasické videopůjčovny, platí na 24 či 48 hodin

SVOD

  • po časově vymezenou dobu předplatného má odběratel přístup k celé nabídce dodavatele, třeba HBO Go

AVOD, Free TV

  • časově omezená nabídka, týká se hlavně internetového vysílání televizí, například epizod seriálů

Anna, nebo Aňa?

Divák, který dosud znal jen vstupenku do kina, videodisk a televizní ovladač, objevuje nový svět. Obsahuje – zjednodušeně řečeno – jednak četné platformy, které nabízejí legální stahování filmů, jako jsou iTunes, Google Play, O2, Alza Media či u nás v budoucnu možná Netflix, jednak neméně četné způsoby předplatného. „Ceny za zakoupení digitální verze filmu odpovídají zhruba cenám za zakoupení fyzického nosiče (DVD nebo Blu-ray) a zapůjčení na omezenou dobu od 39 do 65 korun, podle kvality, stáří filmu a typu nákupu,“ objasňuje Rubeš.

Dražší je například služba, která film nabízí ke stažení už dva týdny před vydáním na videonosičích, zaručuje zákazníkovi vlastnictví práv navždy nebo dodává exkluzivní obsah, jaký nikde jinde nemají. Levnější jsou jednorázové „výpůjčky“, případně snímky doprovázené reklamou: některé společnosti jako HBO či Amazon spojují předplatné s vlastní produkcí.

Ovšem i zdánlivě nekonečné pole digitálního šíření má svá omezení. „Pro téměř každou platformu musí být film připraven ve specifickém formátu a na většinu z nich jej může nahrát výhradně firma schválená provozovatelem platformy,“ vysvětluje Ondřej Krákora ze společnosti Digital Cinema United, která schválení (udílené za přísných podmínek např. iTunes, Googlem či Netflixem) získala.

„Neexistuje, že by tam režisér svůj film přinesl sám, i Jan Svěrák musel na iTunes přes nás,“ doplňuje Jan Rubeš. U každého legálně vloženého snímku musí stát dva. Tedy dodavatel, což je majitel práv, licencovaný distributor a licencovaný technický zpracovatel, který musí ctít pravidla platformy. A ta se různí.

„Rozdíly jsou třeba v titulcích. Někde umožňují i tři druhy, jinde ne. Nebo jim nevysvětlíte, že u nás je možné psát Anna Geislerová i Aňa Geislerová. Platí tu zákaz propagačních údajů či různých odkazů, přesně se stanoví místo určené pro reklamu a kvůli jedinému překlepu se musí dodat celá zásilka znovu,“ líčí Krákora.

Ukradený Fotograf

Nicméně firemní i technologické odlišnosti představují jen malou brzdu v prudkém rozvoji „stahovací“ éry. Video na vyžádání roste závratně, před pěti lety se jeho trh odhadoval na čtyři miliardy dolarů, za pět let se mu prorokuje padesát miliard dolarů. Ve Spojených státech už si digitál ukrajuje třicet procent, v Evropě dvacet; u nás se zatím pohybuje mezi deseti a patnácti procenty, nicméně jeho podíl vůči tradičním nosičům audiovizuálního obsahu stále stoupá.

Fotogalerie

Rubeš má s iTunes již roční zkušenost, zatím tu nabízejí ke stažení více než čtyřicet titulů. Zajímavé je, že si u zákazníků dobře vedou české filmy – v létě se v prvé pětce držely mafiánský Příběh kmotra i dopingová Fair Play a na osmé pozici Fotograf, což pokládají dokonce za několikanásobnou raritu. „Jednak byl z našich titulů nejnovější, na iTunes šel až počátkem května, přitom jeho dvoudílnou televizní verzi již uvedla ČT, měla ho zdarma také ve svém internetovém vysílání. Přesto se dočkal i ukradené pirátské verze na Ulož.to, což považuju za naprosto absurdní,“ vrtí Rubeš hlavou.

Právě na příkladu Fotografa, tragikomedie inspirované barvitým osudem Jana Saudka, lze doložit, jak se zrychlila a změnila cesta filmů do domácností. Do kin šel letos v lednu, počátkem května byl ke stažení na iTunes a teprve poté vyšel na DVD. Podle Rubeše záleží vždy na konkrétním případu a znění koprodukční smlouvy, nicméně vesměs platí, že v kinech je film maximálně tři až čtyři měsíce, pak nastoupí stažení „navždy“ zvané EST (electronic sell-through) a teprve po něm vydání díla na DVD či Blu-ray.

Rozdá se divákům

Opravdu to v boji proti filmovým pirátům pomáhá? „Zatím na černých úložištích mažeme naše filmy dál,“ přiznává Rubeš, že jde spíše o budoucnost. Jiný způsob obrany však zatím nikdo nevymyslel – kromě krajností.

Třeba tvůrci Kozího příběhu jej po čase dali na internet zdarma – vlastně na zkoušku, jestli zamezí tomu, že mazali rozličných serverů pro pirátské sdílení den co den až dvě stě kopií svého snímku.

A jinou metodu našel Čestmír Kopecký pro chystanou Smrt v Rusku. Jak ji nafilmují, tak se i promítne; v jediné kopii. Až se obehraje, rozstříhá se a rozdá divákům. Z filmu nezbude nic. A nic se nedá ani ukrást.



Témata: NATO




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.