S Tarkovským Jusova spojuje dlouhá spolupráce. Byl kameramanem jeho celovečerního debutu Ivanovo dětství (1962) i nejvýše ceněného filmu - eposu Andrej Rublev (1969).
Naposledy společně pracovali na sci-fi Solaris (1972). V devadesátých letech se Vadim Jusov stal dvakrát držitelem prestižního kameramenského cenění Nika za filmy Pas (1991) a Moskevská přehlídka (1992). Spolupracuje s Nikitou Michalkovem a učí kameramany na národním filmovém institutu (VGIK) v Moskvě.
Na které období vaší práce nejraději vzpomínáte?
To se ani nevztahuje k práci jako spíš k času, který jsem žil. Kdysi jsem všechno bral bezvýhradně, a to byla nejpříjemnější doba. Vzpomínám na doby, kdy jsem ještě měl ideály, které ještě nebyly zkopromitovány.
Co si myslíte o mladých ruských filmařích?
Lidé si utvoří vlastní názor, třeba jen když zhlédnou filmy, které uvádí Letní filmová škola. Ať si každý udělá obrázek sám. A možná že bude přesnější a správnější než můj názor, protože já jsem pedagog a vyučuji mladé kameramany, jejichž profese je ve filmu přece jen druhořadější. Hlavní je vždy režie. Mezi mladými režiséry, které znám, je mnoho ambiciozních lidí. Ale většina z nich díky moderní videotechnice, která jim umožňuje snadno dosažitelné výsledky, dobře nechápe film. A ti, kteří ho chápou, nejsou ještě dostatečně připraveni, protože v žádné škole nezískáte zkušenosti.
Snažíte se vést studenty k tomu, aby se naučili nejprve pracovat bez moderní techniky?
Aby se kamera pohybovala, lze dosáhnout použitím moderních kolejnic, ale také obyčejného vozíku na čtyřech kolech. V jednom případě to jde snadno a v druhém hůř. Na výsledném záběru by to ale nikdo neměl poznat. Základem je pochopit umění kamery.
Jak vidíte filmovou kulturu západu?
Rozdíl mezi evropským a americkým vzděláním je obrovský hlavně v oblasti režie. Mladí západní režiséři jsou velmi dobře připraveni technologicky a velmi dobře také znají profesi kamery, ale to není všechno. Život každého zařadí na místo, na které patří. Ambiciozní jedinci svou ambici nenaplní a výsledek bude slabý. Ti schopní, dokáží svůj talent prodat i bez křiku. Ale vždy platí, že silnější vyhrává a slabý zahyne. Je to jako ve světě zvířat.
Kdo byl vaším vzorem?
Mám velmi rád Gregga Tolanda. Od něj jsem se učil.
