"Když jsem četl scénář k Truman Show, úplně mě to vzalo: ten příběh je opravdu neobyčejný a bere dech," prohlásil Carrey, kterému po pitvořivém Zvířecím detektivu či Lháři vynesla postava Trumana Burbanka konečně hereckou satisfakci. Kdo je Truman Burbank? Napohled řadový občan úhledného pobřežního městečka: posnídá se ženou, cestou do práce pozdraví sousedy, po dni stráveném v kanceláři zajde s přítelem z dětství na golf. Ale jako jediný netuší, že všichni ti lidé včetně jeho nejbližších jsou profesionální herci; že každý jeho krok řídí režisér a sledují tisíce neviditelných kamer; že už od první vteřiny svého zrození se stal trpným, nevědomým hrdinou největší televizní show, hltané v přímém přenosu čtyřiadvacet hodin denně po třicet let očima stamilionů diváků na celém světě. "Sám jsem se lekl," přiznává Carrey, "říkal jsem si: a co když i v mém příběhu, v mém osobním životě jsou všichni jenom najatí herci?!"
Hrdina pak náhodou zjistí pravdu, pokusí se z onoho nekonečného seriálu vystoupit, ale jeho stvořitel běsní: raději by snad Trumana zabil, než aby mu zničil geniální dílo. Christopha, tvůrce téhle smyšlené show, ztělesnil Ed Harris: "Nemyslím si o své postavě, že je naprosto bezcitná," říká herec nominovaný na Zlatý glóbus i Oscara za Apollo 13. "Christoph je s spojen Trumanem od jeho narození; stará se o něj, má o něj strach. Ale zároveň má strach o svou televizní show, jí zasvětil celou svou kariéru. Christoph tedy v sobě nese několik protichůdných postav: kousek režiséra, Boha a otce."
Nejen typem příběhu, ale také způsobem výroby představuje Truman Show výjimečný projekt. Filmaři museli například objevit idylické městečko, jež působí tak neskutečně malebně jako umělé seriálové kulisy. Zvláštními čočkami zkreslovali některé záběry - aby se zdály být natočené skrytou kamerou. A navíc do "filmu o seriálu" vstupují jakoby prvky dokumentu. Fiktivní diváci u obrazovek, přenášejících výjevy z Trumanova života, totiž nadšeně líčí, jak tuhle show milují, a vzápětí je vystřídá televizní zákulisí s řadou monitorů, s maskéry a kostyméry. Weirův tým šel ve své hře na mediálně stvořenou realitu dokonce tak daleko, že se tu běžné předměty denní potřeby, které v Truman Show "hrají", prodávají fanouškům seriálu jako suvenýry.
Zahraniční kritika psala o smíchu, který mrazí. Režisér Peter Weir, tvůrce oceněných filmů Gallipoli, Zelená karta či Společnost mrtvých básníků, pojmenoval svůj cíl trochu jinak: "Vtáhnout lidi plně do svého světa - jako když se začtete do dobré knihy a ona vás už nepustí."
- čtvrtek 19. listopadu 1998
