Celovečerní dokument nazvaný Věra 68 zachycuje profesní kariéru i soukromý život této nejúspěšnější československé sportovkyně všech dob, která od japonského císaře obdržela nejvyšší ocenění Řád vycházejícího slunce.
Ocenili ji tři českoslovenští prezidenti – Novotný, Svoboda i Havel, zatímco Gustáv Husák se s ní na začátku normalizace, kdy byla vyloučena ze všech sportovních organizací, odmítl setkat.
Věra Čáslavská.
"Vždycky mě fascinovalo Věřino vlastenectví, které je dnes bohužel omšelým pojmem. Díky němu bojovala jako lvice a dala na frak sovětským gymnastkám na mexické olympiádě po okupaci Československa v roce 1968," uvedla ke svému snímku Sommerová.
Právě na olympiádě v Mexiku se na stupních vítězů Čáslavská odhodlala k tichému gestu, když odklonila hlavu od sovětské vlajky na protest proti okupaci své vlasti. Tehdy ji obdivoval celý svět, brzy na to následoval dramatický pád.
Po bouřlivých ovacích při návratu z olympiády ji v komunistickém Československu čekaly výslechy Státní bezpečnosti, nedostala práci a vydělávala si úklidem domů. Nikdy neodvolala podpis pod protirežimním manifestem Dva tisíce slov, přestože za něj byla za normalizace dvacet let perzekvovaná.
Dramatický osud Věry Čáslavské, která se poprvé na veřejnost vrátila po boku Václava Havla, když pracovala na Pražském hradě, je podle Sommerové pro dokumentaristu nevyčerpatelným pramenem.
Krátce po angažmá v prezidentské kanceláři v poradním týmu prezidenta Havla potkala Čáslavskou rodinná tragédie, tehdy se ocitla na mnoho let opět v ústraní. Sommerová se s ní poprvé setkala před 16 lety při práci na portrétu GEN. Pak ji dlouho neviděla, až před dvěma lety spolu začaly natáčet tento snímek.
