"Pan prezident všechny mé návrhy přijal. Jistě, Dagmar Havlová byl jeho návrh, ale s tím jsem s radostí souhlasil," tvrdí režisér Jaroslav Brabec. Hlavní úlohu kancléře má hrát Milan Lasica, v dalších rolích se zřejmě objeví Vlasta Chramostová, Eva Holubová či Vladimír Dlouhý.
Nicméně první klapka se ještě nerýsuje. Brabec naopak zvažuje, že by natáčení posunuli z letošního léta na příští rok. Nerad by ostře sledovaný projekt uspěchal, chce mít v rukou pokud možno dokonalý scénář, a na něm s Havlem stále pracují. Jak?
"Nejdříve každý napsal vlastní verzi, navzájem jsme si je předávali, četli a dávali připomínky. Teď přemýšlíme, že přibereme někoho třetího, aby v případě, že se neshodneme, nenastala patová remíza hlasů. Havel přesně ví, proč tam který dialog je, já zase vím, proč je někde dlouhý, takže ten třetí hlas by mám prospěl," líčí Brabec, proč při hledání stylotvorného klíče střídá vlny nadšení a zoufalství.
"Rušit Havlův text se nedá, ale ani natočit ho tak, jak je – to by byl záznam divadla." S třetím členem týmu, scenáristou, jehož jméno zatím Brabec tají, prý Havel souhlasí. "Je velkorysý, nemyslí si, že je neomylný."
Producentkou filmu je Olga Kelymanová a společnost OKM Film; má už koproducenta ve Státech a s dalším jedná v Británii. "Ovšem plně bude projekt profinancován, až bude kompletní scénář – a v takové podobě ještě není. Sice je už připravený překladatel do angličtiny a uznávaný americký scenárista ochotný se přidat, ale než se text vydá do světa, kde ho bude číst spousta lidí, musíme ho dovést do nejlepšího možného tvaru. Není kam pospíchat, ten film už se nikdy poté nenatočí," míní režisér.
Navíc by letní termín dělal problém i vytíženým hercům. Havlová koncem března začne točit film Normal, v květnu má divadelní premiéru Odcházení a v červnu zase natáčí televizní drama.
"Až do 26. července Dagmar prostě nemůže, i ostatní mají závazky. A než slevovat z obsazení či riskovat, že se herci postaví před kameru vyčerpaní, je lepší si počkat," vysvětluje Brabec, proč věří, že "odklad je klad, ne újma".
A dodává: "Jde o prestiž; Havlovu prestiž. Pro mě je pocta, že mi dal důvěru, ale tím spíš ho nechci zklamat. I proto, že čím víc ho poznávám, tím víc se před ním skláním. Spolupráce s ním je někdy velká legrace, utahuje si sám ze sebe; je velmi tolerantní, ale taky velmi přesný, a když na něčem trvá, nakonec zjistím, že má pravdu. Ústup v debatě s Havlem není porážka."
Havel si ve filmu zahraje sám sebe: postavu glosujícího autora. Už s Brabcem zkoušejí? "Herecké zkoušky s Václavem nejsou třeba, s větší roztomilostí to stejně nikdo neřekne a v jeho podání to není hra, nýbrž dokument. Ale i když obsahuje autobiografické prvky, ani omylem nesleduje jeho stesk po moci. Ten mu vážně není vlastní," ujišťuje režisér. A když se ho zeptáte, jestli se "na Havla" shánějí peníze snáze než na jiný film, odpoví hořce: "V zahraničí ano, v Česku ne. Venku má respekt – tady slýcháme, že je intelektuál, že nebaví, že už ho bylo moc."
O tom, jak bude filmové Odcházení vypadat, prozrazuje zatím, že je přenese do reálného prostoru. Až film natočí, pustí režisér Havla do střižny? "Právě proto se snažíme mít co nejpřesnější scénář, aby se nestalo, že budeme mít až moc materiálu. Ostatně v zahraničí na tříhodinový film neslyší. Takže když natočíme sto minut, klidně a rád vezmu Havla do střižny, kde z nich uděláme devadesát minut. Může se stát, že nakonec to bude on, kdo bude Odcházení krátit," směje se Brabec.
