Režisér Jan Hřebejk, který stejně jako při svém úspěšném debutu Šakalí léta pracoval s předlohou Petra Šabacha a scenáristou Petrem Jarchovským, zažil dva typy názorů. "Dnešní teenageři jsou nadšeni hlavně první polovinou filmu, říkají, že přesně tyhle situace znají z domova; berou to prostě jako komedii a srpen 1968 už by tam mít nemuseli. Kdežto naše a starší generace prožívá spíše tu druhou část, kdy už všechny figury známe a začíná se s nimi víc hrát," líčí režisér, jak se na filmu podepsala jeho původně dvoudílná televizní verze. "Ale rozhodně se nedá uvažovat ve stylu: tohle tam dáme pro mladé, tohle pro starší. Jde o naši osobní zpověď, Pelíšky obsahují to, co baví i dojímá nás. A to jsou věci mimo velkou politiku, obecně srozumitelné rodinné situace a rituály, vánoce, svatby, pohřby." Soukromou inspiraci Hřebejk přiznává, i když by prý dost nerad slyšel, že točil "hysterické táty a submisivní mámy" podle příbuzných.
Jarchovský dodává, že rodina důstojníka (Miroslav Donutil) má předobraz v Šabachově dětství, kdežto rodina jeho oponenta (Jiří Kodet) se blíží scenáristově zázemí. A podobně se všichni podíleli na stylizaci, již si retro žádá. "Věděli jsme, že musíme vyprávět prostřednictvím dobových rekvizit, skleněných těžítek, umělohmotných lžiček nebo hraček 'Vyděržaj, pioněr'," říká režisér. Tak v "kodetovské" rodině hraje spousta věcí po dědečkovi Jarchovského, jen samorosty, které vyhodili, sehnal výkonný producent Ondřej Trojan u sběratele. Výbavu "donutilovské" rodiny si ovšem nemohli půjčit od Šabachů: "Měli smutek, zemřel bratr hrdiny, kterého hraje Bolek Polívka, nešlo vynášet jim věci z bytu." Pomáhali i herci. Třeba Jiří Krejčík přinesl vlastní oblek, který si nechal ušít v šedesátých letech pro plánovanou emigraci; až teď prý do něj zhubl. "Škoda, že pan Krejčík nenatočil víc filmů nejen coby režisér, ale i jako herec: byl báječný, navíc nám pomáhal i s dramaturgií. To on nám poradil, abychom příběh netáhli dál přes osmašedesátý," vypráví Hřebejk. Krom toho řada herců z Pelíšků, od Kodeta přes Emílii Vášáryovou po Stellu Zázvorkovou, právě v Krejčíkových filmech kdysi začínala.
"Někdy vzpomínání nabralo nečekaný směr," směje se Hřebejk, "když paní Zázvorková připomněla, jak spolu točili Týden v tichém domě, Krejčík opáčil - To mi neříkejte, to váš bratr mně vás tehdy vnutil!" Ondřej Trojan z koprodukční společnosti Total HelpArt dodává, že Krejčík v ateliérech pookřál. "Občas sice chodil žalovat, ale jinak byl ve vynikající formě, plný vitality, okouzlilo ho, že filmařské profese existují.
A snad i díky tomu se jeho známá skepse trochu vytratila."
Jarchovský dodává, že rodina důstojníka (Miroslav Donutil) má předobraz v Šabachově dětství, kdežto rodina jeho oponenta (Jiří Kodet) se blíží scenáristově zázemí. A podobně se všichni podíleli na stylizaci, již si retro žádá. "Věděli jsme, že musíme vyprávět prostřednictvím dobových rekvizit, skleněných těžítek, umělohmotných lžiček nebo hraček 'Vyděržaj, pioněr'," říká režisér. Tak v "kodetovské" rodině hraje spousta věcí po dědečkovi Jarchovského, jen samorosty, které vyhodili, sehnal výkonný producent Ondřej Trojan u sběratele. Výbavu "donutilovské" rodiny si ovšem nemohli půjčit od Šabachů: "Měli smutek, zemřel bratr hrdiny, kterého hraje Bolek Polívka, nešlo vynášet jim věci z bytu." Pomáhali i herci. Třeba Jiří Krejčík přinesl vlastní oblek, který si nechal ušít v šedesátých letech pro plánovanou emigraci; až teď prý do něj zhubl. "Škoda, že pan Krejčík nenatočil víc filmů nejen coby režisér, ale i jako herec: byl báječný, navíc nám pomáhal i s dramaturgií. To on nám poradil, abychom příběh netáhli dál přes osmašedesátý," vypráví Hřebejk. Krom toho řada herců z Pelíšků, od Kodeta přes Emílii Vášáryovou po Stellu Zázvorkovou, právě v Krejčíkových filmech kdysi začínala.
"Někdy vzpomínání nabralo nečekaný směr," směje se Hřebejk, "když paní Zázvorková připomněla, jak spolu točili Týden v tichém domě, Krejčík opáčil - To mi neříkejte, to váš bratr mně vás tehdy vnutil!" Ondřej Trojan z koprodukční společnosti Total HelpArt dodává, že Krejčík v ateliérech pookřál. "Občas sice chodil žalovat, ale jinak byl ve vynikající formě, plný vitality, okouzlilo ho, že filmařské profese existují.
A snad i díky tomu se jeho známá skepse trochu vytratila."
