Film o těch a pro ty, kdo žijí ve svých myšlenkách

Nemůže snad být film víc britský než snímek Iris - příběh, v němž se on a ona potkají v Oxfordu, kde přednášejí literaturu, celý život stráví ve společné oddanosti literárním zájmům, dokonce i těžkou zkoušku svého vztahu prožívají převážně na půdě slov. Přesto není nudný, naopak: zachází se slovem, s řečí, napínavě, hravě, břitce i soucitně, takřka jako s živým hrdinou, o něhož se strachujeme. Neboť důležitá je jediná svoboda, svoboda myšlení, říká hlavní hrdinka.

Pravdivý příběh ceněné spisovatelky Iris Murdochové začíná v okamžiku, kdy u ní propukne Alzheimerova choroba. Lékaři netají, že nemoc vyhraje, a to je pro hrdinku horší než smrt - choroba jí totiž bere právě slova, její největší lásku i sílu, říši, kde byla královnou, půdu, kde se cítila nejjistější i nejšťastnější.

Proti ztrátě paměti nepomáhá ani její pověstný humor; dokud si nemůže vzpomenout na jméno britského premiéra, vtipkuje, že na tom snad nesejde. Ale brzy už neumí pojmenovat lžíci, tenisovou raketu či listonoše a v televizní debatě zapomíná, nač se jí ptají. Přitom si svůj stav uvědomuje, bezmocně sedí u psacího stolu, písmenka na papír nepřibývají a manžel s bolestí přihlíží. Žena živelná, výstřední a rázná - ředitelka Zeměkoule i rodinných pořádků, dříve hýřící bonmoty typu „Slova nestačí, chcete-li pojmenovat pravdu, kromě vět jako Podejte mi omáčku“ - mu mizí před očima. A on, dosud ten druhý, ostýchavý, starosvětský pán, musí převzít vůdčí roli, tlumit výbuchy a obrnit se trpělivostí za oba.

Iris
VB/USA, 2001

scénář a režie Richard Eyre
námět John Bayley
kamera Roger Pratt
hrají Kate Winsletová
Judi Denchová
Hugh Bonneville
Jim Broadbent
a další
hudba James Horner
délka 90 minut
žánr životopisné drama

Iris - premiéry

kina 27. června 2002

Partnerskou oddaností, jež bojuje proti nemoci, připomene Iris americkou Čistou duši. Tenhle univerzitní svět je však výraznější, a hlavně je tu univerzitní humor, který manželský pár pěstuje a rozvíjí ve skvostné shodě. Navenek působí jako venkovští penzisté, paní v květovaných zástěrových šatech a solidní pán typově blízký Josefu Somrovi - ale oba jsou mladí mimořádným intelektem, vtipem a zájmem o okolí. Glosují vše - včetně nákupu v samoobsluze - spikleneckým jazykem, jejich láska je důvěrným sdílením věcí srdce i mozku.

Servisní článek najdete ZDE.

Film oživuje střídání časových rovin, neboť výjevy ze vzpomínek dostávají nový význam díky stejným situacím zažitým ve stáří; stačí srovnat živočišnou radost z vody, jíž kypí mladá Iris v podání Kate Winsletové, a roztřesené tělo nemocné staré Iris, kterou nedostižně hraje Judi Denchová. Je tak skvělá, že do sálu přenáší i příznaky hrdinčiny choroby - leckdo si pak možná při odchodu z kina nemůže vzpomenout, kde nechal stát auto.

Děj není nijak povzbudivý, ale Iris je hlavně inteligentní film o těch a pro ty, kdo řečeno s hrdinkou „žijí ve svých myšlenkách, a tudíž ani nepoznají, jestli se nezbláznili“.

Fotografie z filmu Iris.

Fotografie z filmu Iris.

Fotografie z filmu Iris.

Fotografie z filmu Iris.

,