Zdánlivě nebylo co zkazit. Marťan od Andyho Weira je ceněná kniha, Ridley Scott ceněný režisér, Matt Damon ceněný herec. Přesto by stačilo, aby kdokoli z nich začal k příběhu o záchraně astronauta uvázlého na Marsu něco přidávat – třeba milostnou zápletku či Putinův telefonát, a stavba by se zhroutila jako domeček z karet.
Zaseje brambory?
Stavba na způsob chýše Robinsona Crusoa, dodejme, neboť Marťan není ničím jiným než chytrou variací na Daniela Defoa pro 21. století. Kvalitu filmu to nesnižuje, pouze limituje možnosti ryzí originality.
Ano, 3D ve volném prostoru účinkuje, i když po Gravitaci bude každý kosmický balet druhý. Nekonečná osamělost v poušti též fascinuje – točilo se na rudém písku Jordánska – nicméně čarovat s krajinou umí každá slušná fantasy. A nezdolný trosečník nemůže selhat: ten Damonův má menší šance, ale lepší výbavu i průpravu než laický Trosečník Toma Hankse v oceánu. Jako inženýr si leccos opraví i sestrojí, coby botanik vypěstuje, místo zápisků má videozáznamy.
I nejsilnější položka patří k robinsonovské tradici. Téměř němá, věcná systematičnost každodenních bitev, střídání euforie s malomyslností a v případě Marťana šibeniční humor. Kde se původní Robinson obracel k Bohu, tam sahá Marťan po vděčné ozdravné sebeironii.
Scott vypráví ukázněně, vůči knize oddaně, bez ornamentů. Bravurně mu vychází hra se světlem, s detaily ohrožení a ve finále závratný tanec na laně jako v přímém přenosu. Občas však film podlehne sklonům k melodramatu, okatě zdůrazňuje čínský motiv a na rozdíl od střízlivější knihy neví, kdy skončit. Slzavé přídavky si neodepře.
Na Marťana se dívá dobře. Jenom české titulky trochu zpochybňují botanikovu odbornost, když Damona při důvtipné výrobě močůvky a krájení hlíz nechají prohlásit: „Teď zaseju brambory.“
