Od 1. února 2011 bude novým ředitelem České filharmonie čtyřiatřicetiletý manažer David Mareček. Za sebou má několik let práce ve Filharmonii Brno, jíž od roku 2007 šéfuje, před sebou šestileté působení na jednom z nejsledovanějších kulturních postů v Česku. Jeho hlavním úkolem bude najít nového šéfdirigenta, který by roku 2012 vystřídal Eliahu Inbala.
Není už žádným tajemstvím, že vaším "koněm" je Jiří Bělohlávek. Jak daleko jsou vaše jednání a za jakých podmínek by byl ochoten se funkce ujmout?
Jsme na počátku, takže by bylo předčasné hovořit o podmínkách.
Smlouva musí být výhodná pro obě strany, aby spolupráce měla smysl a přinesla kýžené uklidnění situace. Orchestr o mém záměru ví, k širší debatě na toto téma dojde koncem příštího týdne, kdy budou mít hráči možnost zeptat se na cokoli z připravované koncepce. Orchestr by měl být ovlivňován třemi rovnocennými partnery: šéfdirigentem, vedením a uměleckou radou. Jejich vzájemné působení dokáže vnést do fungování tělesa zdravou rovnováhu.
Česká filharmonie má pověst problémového tělesa. Neodstrašuje vás osud bývalých šéfů?
Myslím, že Česká filharmonie se příliš démonizuje. Vzniká dojem souboru, který téměř požírá ředitele i šéfdirigenty. Nicméně s řediteli to myslím tak dramatické nebylo, snad pouze v případě pana Kasíka, kdy však orchestr své protesty zdůvodňoval tím, že ke jmenování došlo bez výběrového řízení.
Nemalá část hudebníků si hodně slibovala od Vladimíra Darjanina a jeho odvolání nesla nelibě. Získal jste po prvních kontaktech s orchestrem dojem, že vás a vaše plány bude akceptovat?
Atmosféra je zatím dobrá, rozhodně nevnímám žádné nepřátelské signály. Orchestr je silný, ale korektní partner. Řekl jsem mu, že i když mám vlastní představy, tak nechci bořit. Pozitivní ideje, s nimiž přišel pan Darjanin, rozhodně nebudu likvidovat.
Jak byste tedy přiblížil vizi, s níž jste vyhrál konkurz?
Kromě již zmíněné osoby šéfdirigenta to je především otázka marketingu a celkové prezentace České filharmonie. Tato oblast by se měla dělat přitažlivěji a účinněji, nikoli však lacině. Třeba webové stránky by měly být přehlednější. Filharmonie by také měla mít vlastní vzdělávací instituci, orchestrální akademii, která by vychovávala vynikající studenty uměleckých vysokých škol. Je také potřeba velmi pečlivě budovat zahraniční profil České filharmonie a spolupracovat s elitními světovými umělci a festivaly. Současně by však orchestr měl plnit funkci národního tělesa, tedy vystupovat nejen v Praze a v cizině, ale i v dalších městech v zemi – a třeba s nějakým světovým sólistou.
Umíte si představit, že by Česká filharmonie fungovala jinak než jako státní příspěvková organizace?
Možná v budoucnu, ale teď ne. Některé české orchestry jsou obecně prospěšné společnosti. Nicméně třebaže díky tomu má jejich management flexibilitu, tak na druhé straně jim to přináší značnou ekonomickou nejistotu. Dokud tedy nebude vytvořen adekvátní organizační model, tak si myslím, že by Česká filharmonie neměla chodit experimentální cestou. Všechny moje plány jsou šité na míru příspěvkové instituci.
Tato forma však není příliš motivující. Neuvažujete třeba o zavedení termínovaných pracovních smluv?
To je také spíše otázka budoucnosti, protože platové podmínky by musely být dostatečně atraktivní. Potom je možné argumentovat tím, že hráč musí něco předvést, a pokud jeho výkon poklesne, tak o místo přijde. Tato nejistota však musí být vykoupena jistotou v podobě vysokého platu.
Předpokládám, že současné platy za vysoké nepovažujete...
Jsou nad republikovým průměrem, ale ať si kdokoli myslí o České filharmonii cokoli, tak je placena špatně. Vždyť česká hudba je spolu se sportem prvotřídním vývozním artiklem. I politicky je prozíravé investovat do kultury. Ze světa máme důkazy, že je to investice, která se mnohonásobně vrátí.
Jste připravený na eventualitu, že se opět vymění ministr a že třeba ztratíte podporu "shora"?
Na něco takového člověk nemůže být nikdy připravený. Musím se rozhodovat podle toho, co mohu ovlivnit, a politickou scénu ovlivnit nemohu. Čím jasněji však v České filharmonii dokážeme, že si podporu zasloužíme, tím méně budeme na politické scéně závislí.
.
