GLOSA: V La Scale zpívá i orchestr. Zvlášť když hraje vyznání lásky

Milánský operní dům La Scala se proslavil jako svatostánek (ať už více či méně) krásného zpěvu. Trochu v pozadí pozornosti stojí zdejší orchestr. Neprávem, jak ukázal páteční koncert v Obecním domě.

Filarmonica della Scala s dirigentem Myung-Whung Chungem | foto: Petr Dyrc

Itálie, vlast opery, nemá takovou tradici symfonické hudby jako země na sever od Alp. Také hudebníci La Scaly dlouho seděli v orchestřišti a „jen“ doprovázeli pěvce, až je roku 1982 tehdejší šéf La Scaly Claudio Abbado vyvedl nahoru a založil s nimi symfonické těleso Filarmonica della Scala. To sestává výlučně z členů divadelního orchestru, kteří nadále odvádějí služby v opeře a nadto mají běžnou koncertní sezónu. Spolupracují s předními dirigenty a jezdí na turné.

Filarmonica della Scala

90 %

Myung-Whun Chung - dirigent

Smetanova síň Obecního domu, 15.dubna 2016

Naposledy hráli v Praze před pěti lety, teď tu vystoupili na koncertě pořádaném agenturou Nachtigall Artists. Vedl je jihokorejský dirigent Myung-Whun Chung, jenž zastával významné posty v Paříži i v Itálii. Zahráli s ním Mozarta a Mahlera, tedy neitalskou hudbu, což možná pro někoho mohlo být lehké zklamání. Nicméně tak jako Českou filharmonii může někdy už trochu zlobit, když po ní svět žádá především českou hudbu, tak i Filarmonica della Scala může upozorňovat, že umí zahrát i jiné věci než Verdiho či Rossiniho.

Ostatně svým výjimečným zvukem a precizností vtiskuje každé hudbě něco svého. Měkký a tvárný zvuk má přirozeně více orchestrů, ale tady je ještě něco navíc, něco svítivého, zpěvného, uvolněného, přitom nikoli povrchního. Mozartova Symfonie g moll zněla stylově, lehce a přitom vroucně.

Kvality orchestru vynikly i v Mahlerově Symfonii č. 5, obsahující i slavné Adagietto, o němž se traduje, že je vyznáním lásky skladatelově choti Almě. Díky Viscontiho filmu Smrt v Benátkách navíc překročilo hranice klasické hudby. Hrají ho pouze smyčce a harfa, ale nejen tuto větu, nýbrž celou symfonii orchestr doslova prozpíval, ve všech nástrojových skupinách, ve všech sólových vstupech. Nebyla to ovšem jen vyleštěná krása, měla v sobě plnokrevnost a hloubku.

Filarmonica della Scala, podobně jako její římský konkurent Accademia Nazionale di Santa Cecilia (která letos přijede na Dvořákovu Prahu) zkrátka patří po bok špičkových orchestrů z Německa nebo Rakouska. Člověk odcházel spokojen. A stejně si kacířsky říkal, že příště by tenhle orchestr chtěl slyšet zase v něčem italském...