Festivalové hity už míří do kin

Před týdnem jim tleskalo publikum 38. karlovarského festivalu, ve čtvrtek už první tři filmy z tamního programu vstupují do kin - včetně soutěžního Strachu a chvění ozdobeného dvěma cenami. Další se do distribuce chystají nebo kupují.

Nemá-li karlovarský festival obří filmový trh, neznamená to, že se tu snímky nekupují. Třeba o nositele divácké ceny MF DNES, norského Kámoše, svedli obchodníci bitvu. Kdy bude jeho česká premiéra? „Pevně věříme, že brzy,“ říká Bára Mudrová z Artcamu.

Z Varů odjížděl spokojen i šéf Cinemartu Jan Jíra. Koupil francouzský film Má kamera a já - příběh muže, jenž život nežije, jen natáčí, dokud nepotká smyslnou slepou dívku. „Původní cena byla vysoká, ale pak se u producenta přimluvil režisér,“ prozradil Jíra.

Dvě ze zítřejších premiér se ve Varech hrály mimo soutěž. Jde o novou režisérskou verzi slavné Coppolovy Apokalypsy a australský Rabbit-Proof Fence, skutečný příběh „nejdelšího plotu na světě“, podle nějž prchaly malé míšenky z tábora bělošské převýchovy.

Třetí novinka týdne má díky festivalu o reklamu postaráno. Hořká francouzská komedie Strach a chvění režiséra Alaina Corneaua, v níž mladá Francouzka naráží na chlad japonských zvyků, získal ve Varech uznání za scénář a cenu pro herečku Sylvii Testudovou. „Točili jsme v Paříži, ale vesmír vzdálené společnosti jsme si vytvořili. Každé ráno jsem sedla do auta a jela vlastně do Japonska,“ líčila herečka.

Za týden příval festivalových filmů do kin pokračuje. Společnost HCE začne Sexuální rekonstrukcí, v níž studentka umění přetváří průměrného muže v ideál. „V srpnu z našich varských předpremiér uvedeme Laurel Canyon a Můj život beze mě, v září film Roger Dodger. Také jsme koupili novinky režisérů Wima Wenderse a Pedra Almodóvara,“ slibuje Karin Vašatová.

Falcon uvádí od 24. července dva „varské“ příspěvky: mexické drama víry a vášně Zločin pátera Amara a komedii o třígenerační rodině Tak to chodí. Otce Michaela Douglase tu hraje Kirk, matku Diana a syna Cameron Douglasovi, tedy jeho vlastní rodiče i syn. Babička s vnukem přivezli film klanu Douglasů na slavnostní zakončení festivalu.

Silnou festivalovou kolekci chystá do kin společnost SPI. Zahájí 31. července Hodinami, příběhem Virginie Woolfové a dvou moderních žen, jejichž úděl je spojen s jejím dílem. Film získal dva Zlaté glóby a Oscara pro Nicole Kidmanovou. Od 14. srpna následuje s podobnou bilancí cen komedie Adaptace, v níž se Nicholas Cage setkal s Meryl Streepovou. Čtyři nominace na Oscara zdobí snímek Daleko do nebe s Julianne Mooreovou, jenž má premiéru 28. srpna.

V záloze má SPI Špínu Londýna, kterou dovezl režisér Stephen Frears, ve Varech oceněný za přínos filmu, von Trierův hit Dogville, jejž doprovodil herec Udo Kier, a navíc vítěze letošní karlovarské soutěže - Okno naproti, jež má i cenu za režii.

O propagaci, kterou jim na festivalu udělala účast tvůrců, mohou opřít svůj vstup do kin i pozdější snímky. V září islandský Albín jménem Noi, který se dostal do výběru kritiků časopisu Variety, či americký krimithriller Chladnokrevně, který podle režiséra Jamese Foleyho připomíná zámořské kritice slavný Podraz.

„To je srovnání jistě lichotivé, ale kéž by se týkalo i peněz,“ smál se. V říjnu se dánský film Starý, nový, půjčený a modrý může odvolat na karlovarskou cenu herci Bjornu Kjellmanovi a snad si i v listopadu diváci ještě vzpomenou, že německá retrokomedie Good bye, Lenin! patřila ke karlovarským hitům.

Japonci se chechtali jak blázni, tvrdí režisér

Navzdory svému hrozivému názvu Strach a chvění je francouzský film, jenž si z Varů odvezl dvě ceny a ve čtvrtek vstupuje do českých kin, hlavně komedií. „Baví Francouze - a Japonce snad ještě víc,“ tvrdí režisér Alain Corneau o snímku líčícím zmatené pokusy mladičké Francouzky prorazit bariéry japonského chladu a byrokracie.

Sice jste točili převážně v Paříži, ale s Japonci jste spolupracovali. Necítili se filmem dotčeni?
Nejdříve se tvářili zdrženlivě, ale když s nimi vypijete trochu více saké, nakonec pak se vším souhlasí. Před dvěma týdny jsem Strach a chvění promítal v Jokohamě a diváci se chechtali jako blázni. Jde o celosvětovou pracovní terapii: i Japonci se potřebují vysmát svým šéfům.

Existuje-li vůbec národní humor, liší se v něčem smích francouzský od smíchu japonského?
Odpověď zní ano i ne, ostatně jako vždycky. Japonský humor je snad odlišný v tom, že oni sami sebe prostřednictvím smíchu nahlížejí jen těžko, spíše se smějí na účet různých společenských skupin. Tudíž je ohromně bavila postava cizince, který se utápí v jejich prostředí, dokonce měli zájem o televizní seriál na stejné téma. Nicméně od dubna se Strach a chvění promítá ve Francii a také s dobrým ohlasem.

Herečka Sylvie Testudová říká, že na rozdíl od své hrdinky by asi zacházení japonských šéfů nevydržela. Jaké Japonsko znáte vy?
Já jsem se především zamiloval do životopisné knížky, podle níž film vznikl. Pokud jde o Japonsko, ač stále ztělesňuje mýtus, tajemství, neproniknutelnost, zároveň je to velice moderní stát, žádná výkladní skříň folkloru. A také se nejvíce ze všech zemí zajímá o jiné kultury.