Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Festival ve Varech je velkým pudinkem

  11:39aktualizováno  11:39
V boji o lístky na karlovarském festivalu rozhodují minuty, ba vteřiny. Nápor diváků totiž donutil pořadatele vyhlásit pevná pravidla: do sálu se smí jen se vstupenkou, když však její nositel nezaujme své místo nejpozději pět minut před začátkem, ztrácí na ně nárok. Pouze v případě volných sedadel jsou vpuštěni zájemci jen s akreditacemi.

Klíčových pět minut se stává předmětem sporů: členům ochranky ukazují hodinky čtyři minuty do začátku, kdežto podle diváka zbývá minut šest - a adrenalin stoupá. Navíc se v některých sálech z bezpečnostních důvodů nepovoluje sedět na schodech či na zemi, což je další jablko sváru.

Z každoroční války nervů není jiné cesty než té, k níž prezident festivalu Jiří Bartoška opakovaně vyzývá: nezáplatovat, nýbrž investovat a stavět ve velkém. Vždyť jen za prvé čtyři dny napočítaly festivalové statistiky přes osm tisíc akreditací a téměř pětapadesát tisíc vydaných vstupenek. "Je to úžasné, ty fronty na lístky, hromady batůžků, nadšení diváků - něco takového u nás v Americe neuvidíte," říká nezávislý režisér J. T. Petty.

Zatímco porota zachovává povinné mlčení, sympatie publika vyjádřené hlasováním o diváckou cenu deníku MF DNES se mění ve skocích. Rozkolísané je i bodování kritiků ve

Podívejte se do bohaté fotogalerie
z festivalu.

festivalovém zpravodaji: třeba Zelenkovu Roku ďábla dali dva novináři z USA po dvou hvězdičkách, jejich britský kolega Ron Holloway mu nadělil hvězdičky čtyři. Mexické Pohádky na dobrou noc se líbily Vincentu Mussettovi z New York Post, íránská Falešná bankovka okouzlila Stevea Gallaghera z amerického Filmmaker Magazine a Michal Šobr ze Cinemy zatím staví nejvýše německý příběh Nikde v Africe. Jako by kritici chtěli dostát slovům slovutného kolegy Rogera Eberta, člena hlavní poroty: "To poslední, co by měl kritik dělat, je být objektivní, kritik zastupuje diváky."

Čím je tedy okouzluje třeba Falešná bankovka? Nápadem vylíčit mikroosudy různých figurek prostřednictvím falešné bankovky, kterou si podstrkují z ruky do ruky, aniž se odhodlali prostě ji zahodit a přetnout tak nekonečný řetěz. V oné modelové nekonečnosti je však film, ač ukazuje tvář moderního Íránu, trochu monotónní. Německé Nikde v Africe líbivostí připomíná vděčný styl Vzpomínek na Afriku, ozvláštněný kuriózními střety rituálů uprchlé židovské rodiny s domorodými zvyky, jež nejsnáze překoná dítě.

V duchu americké Takové normální rodinky, kde se do lůna svérázného domova vracel zrádný tatínek, se nese japonské Rodinné pouto - pro odpuštění si však po letech přichází maminka. Režisér filmu Jinsei Tsuji tu upoutal i svou druhou profesí - skladatele, hudebníka, zpěváka a zakladatele kapely Echoes.

Přehled soutěžních filmů najdete ZDE.


Korejský tvůrce Min Boung-han zase zúročil v druhém filmu Není čas na slzy vlastní studentskou zkušenost z Ruska: nezdárný syn hledaný mafií i policií se marně zkouší vrátit do rodné středoasijské vsi. "Předobraz mého hrdiny e xistuje - vykládal mi, že se v Moskvě proslaví coby kytarista, a přitom jen popíjel s kamarády," líčí režisér.

Třikrát po čtyřech hvězdičkách získal od kritiků favorizovaný islandský Smích racků, popisující s humorem i mystikou ženskou komunitu poválečné rybářské osady, kam se vrátí z Ameriky rodačka a nyní vetřelkyně, nositelka emancipační tvrdosti i moderních kostýmků. "Svět 50. let jsme stvořili od štěrkových cest až po fasády domů a lidé si to jezdili okouknout," popsal režisér Ágúst Gudmundsson své retro, jemuž se v kuloárech přezdívá Čarodějky z Eastwicku po islandsku.

Nejnověji do klání hraných děl vstoupili tuzemští Smradi, podle režiséra Zdeňka Tyce nevšední příběh o všedních dnech rodiny, a francouzský titul Erasmus a spol. hledající odezvu u mladých. Nevážně i vážně sleduje soužití studentů z různých zemí v jednom barcelonském bytě, kde se učí toleranci vůči směsi jazyků a rozdílných chutí ve společné ledničce, vůči druhům hudby i lásek. V angličtině má film připomínající Přátele a další seriály výstižný název Euro Pudding - a tak by se mohl vlastně jmenovat celý festival.

Festivalový návštěvník.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Francouzsko-irský herec Lambert Wilson není ve Varech poprvé, letos sem přivezl...
Práce v korporaci je srovnatelná s hereckou profesí, míní Lambert Wilson

Soutěžní snímek Korporace ve Varech představil francouzsko-irský herec Lambert Wilson. Film režiséra Nicolase Silhola pojednává o stresujícím prostředí, která...  celý článek

Jeremy Renner se v Karlových Varech prošel po červeném koberci a předstoupil...
Dám si českou vodu a pak vám zahraju na piano, žertoval Jeremy Renner

Nositel dvou oscarových nominací Jeremy Renner, hrdina snímku Smrt čeká všude, herecký kolega Toma Cruise z Mission: Impossible nebo lučištník Hawkeye v...  celý článek

Delegace filmu Po strništi bos pózuje před Domem ČT (6. července 2017).
OBRAZEM: Potlesk pro Vorlíčka, příjezd Rennera. To byly čtvrteční Vary

Před blížící se letní premiérou Svěrákova snímku Po strništi bos jej delegace dorazila představit na filmový festival. Celý tým vyjádřil při focení solidaritu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.