Festival v Benátkách je ve znamení zmatků

Ještě jsou v dobré paměti zmatky, které panovaly na benátském festivalu v době, kdy se ředitel Felice Laudatio denně chodil omlouvat za zpožděné projekce. Letos však s novým ředitelem dosáhly zmatky vrcholu.

Nejenže slavnostní představení filmu Finding Neverland, plánované na čtvrthodinu před půlnocí, začalo ve dvě ráno a protáhlo se do kuropění, ale navíc se počítačům podařilo vydat o čtyři sta vstupenek více, takže se diváci v hlavním sále přetahovali o stejná místa.

Šéf festivalu Marco Muller se však zřejmě necítí vinen a poznámku Harveyho Weinsteina ze společnosti Miramax, která film distribuuje, že by měl pan ředitel divákům donést k snídani i rohlíky, si vyložil jako vtip.

Herecké hvězdy Johnny Depp a Kate Winsletová konce představení nevyčkali, stejně jako značná část obecenstva. Naštěstí film autora Zrůdy Marca Forstera nesoutěží, takže nemusela čekat ani porota.

Ta se už dočkala jednoho nepovedeného i jednoho pozoruhodného filmu. V prvním případě jde o soutěžní příspěvek domácí kinematografie: očekávaný a předem vychvalovaný film Michela Placida Kdekoliv jsi, do kterého obsadil svou dceru Violantu, připomene člověku rčení o ševci, který se má držet svého kopyta.

Hrdina Chobotnice a řady dalších důležitých italských filmů se však nepostavil na druhou stranu kamery coby režisér poprvé. Papírem šustící historka o muži, prožívajícím první příznaky manželské krize a nacházejícím nový život a novou lásku po své vlastní smrti, marně odkazuje na Luigiho Pirandella.

Její nepravděpodobnost a komické dialogy bohužel neušly vůbec nikomu a projekce pro novináře tak skončila za hlasitého bučení.

Obdobný osud potkal i hvězdu Nicole Kidmanovou, která přijela podpořit svůj nový film Birth (Znovu zrozen). Snímek Jonathana Glasera popisuje příběh ženy, která se snaží vést nový život po boku chlapce, v němž vidí převtělení svého manžela.

Příjemnější překvapení uchystal divákům - a doufejme i porotě - Mike Leigh filmem Vera Drakeová. V případě tvůrce vynikajícího snímku Tajnosti a lži a mnoha dalších nelze vlastně o překvapení mluvit.

Přesto však Mike Leigh vždy znovu uchvátí svými příběhy ze života obyčejných lidí napsanými a natočenými v duchu tradic britského sociálního realismu s neobyčejným smyslem pro postižení psychologie postav.

Vera Drakeová je jednou z žen, jimž není zatěžko nést vlastní skromný osud a jež se všemožně snaží pomáhat druhým. Problémem je, že její pomoc zasahuje také do sféry, jež byla tabu nejen v padesátých letech, kdy se příběh odehrává.

Pomáhá totiž mladým ženám s utajenými potraty. Není "andělíčkářkou"  v běžném smyslu, za své služby nebere úplatu a netuší, že je vybírá kamarádka, která jí pak "levně" prodává potraviny z černého trhu.

Vera Drakeová nakonec přijde do vězení a její dosavadní skromný, ale krásný život se zhroutí. Leigh také dokázal, že se zajímavé téma obejde bez hvězdných jmen.

Imelda Stauntonová, která vytvořila ústřední postavu, je povětšinou známá jen britským televizním divákům, avšak její výkon zasluhuje úctu nejvyšší.
Neocitne-li se film Vera Drakeová na vrcholu seznamu cen, pak jedině v případě, že ho do zítřejšího závěru festivalu předčí ještě jiné dílo.