Festival neoplývá velkou reklamou ani se neuchyluje k povrchní, komerční dramaturgii, slátané z taháků, jako je donekonečna omílaná Orffova kantáta Carmina Burana. Jeho pořadatelé zato umějí přemýšlet.
Podobně jako třeba Smetanova Litomyšl nebo přehlídka Concentus Moraviae se pražské Letní slavnosti vypracovaly na hudební festival se skutečnými tvůrčími ambicemi.
Také letos představily více i méně známé skladatele renesance a baroka a nabídly kvalitní interprety, jako byl houslista Riccardo Minasi, cellista Bruno Cocset nebo kontratenorista Gérard Lesne. Nejednomu posluchači patrně objevily i renesanční hudební nástroj s andělským hlasem cink, jemuž byl věnován jeden koncert.
K atraktivním pražským místům s osobitou atmosférou, jako je břevnovský klášter, zámek v Troji nebo kostel sv. Havla, letos přibyl i zámek na Dobříši. Pro starou hudbu problematičtější je Kongresový sál České národní banky, ale i Divadlo ABC, do něhož může zapadnout představení Moliera nebo Fontainových bajek, ale méně už náladový večer renesančních tanců.
Seriózní tváři festivalu odpovídá i podrobný, obsahově i graficky poutavý katalog.
