| Link na záznam z festivalu najdete ZDE |
Stručný životopis Roberta Stonea
Robert Stone se narodil roku 1937 v Brooklynu, vyrůstal ve West Side na Manhattanu. Sloužil u amerického námořnictva jako zpravodaj a byl krátce novinářem ve Vietnamu. Jeho první román Zrcadlová síň získal Cenu Williama Faulknera, román Žoldáci získal Národní knižní cenu. Román Vlajka pro úsvit obdržel cenu Los Angeles Times Book Prize.
Jeho zatím posledními knihami jsou Děti světla, Outerbridge Reach, sbírka povídek Bear a jeho dcera a Brána v Damašku. Robert Stone žije v New Havenu v Connecticutu a v Key Westu na Floridě.
Festival přivedl do Prahy literární celebrity
Jubilejní desátý ročník Festivalu spisovatelů přivedl do Prahy největší americké literární osobnosti. Festivalu, který se konal v Praze od 9. do 15. dubna, se zúčastnili autor Sofiiny volby William Styron, spisovatelka Susan Sontagová či Robert Stone. Letošní festival byl věnován básníku Jaroslavu Seifertovi. Festival přivedl v uplynulých letech do Prahy již celou řadu velkých literátů. V Praze četli svá díla v předchozích ročnících například Lawrence Ferlinghetti, E. L. Doctorow, Julian Barnes a Martim Amis, Harold Pinter či Claudio Magris.
Styron, Stone a Sontagová se sešli
Ještě nikdy však nebyla soupiska festivalu nabyta tolika osobnostmi jako právě v jubilejním desátém roce. Susan Sontagová, William Styron a Robert Stone - tato trojice, která tvoří vrcholek pomyslného žebříčku amerických literárních celebrit - se v pražském Studiu Ypsilon, kde se konala většina akcí festivalu, setkala v besedě s tématem Žoldácké války: Liverwurst aneb banalita zla.
| Program Festivalu spisovatelů 2000 |
| Neděle, 9. dubna - „Pocta Jaroslavu Seifertovi“ |
| Pondělí, 10. dubna - „Den listu The Guardian“ |
| Úterý, 11. dubna - „New York, New York“ |
| Středa, 12. dubna - „Atény“ |
| Čtvrtek, 13. dubna - „Praha“ |
| Pátek, 14. dubna - „Toronto – Montréal“ |
| Sobota, 15. dubna - „Londýn“ |
Všichni měli s tématem osobní zkušenost. William Styron zachytil ve svých knihách, v Dlouhém pochodu a ve slavné Sofiině volbě, která zde v českém překladu Radoslava Nenadála vyšla v celkem čtyřech vydáních, peklo korejské respektive druhé světové války. Robert Stone podal v Žoldácích (do češtiny je pro Odeon v roce 1982 připravil opět Radoslav Nenadál) své svědectví o Vietnamu. A Susan Sontagová, jíž zde vyšel zatím jen knižní esej Nemoc jako metafora, před několika málo lety navštívila válečnou Bosnu.
O McEwana byl zájem
Samotné pořadatele festivalu překvapil zájem o čtení Londýňana Iana McEwana. McEwan si zde ovšem získal věrné a relativně početné čtenářstvo hned svou první přeloženou knihou, Betonovou zahradou, kterou před sedmi lety vydal Volvox Globator. Stejné nakladatelství nyní k veletrhu připravilo McEwanovu Nezničitelnou lásku, čímž jsou v českých překladech dostupné všechny autorovy prozaické práce s výjimkou jednoho románu.
Letošní festival byl věnován Seifertovi
Michael March, prezident festivalu, svou akci vždy tématicky zasvěcuje významné literární postavě a vždy je také jeden z festivalových dnů profilově věnován jedné národní literatuře. Letos je festival dedikován Jaroslavu Seifertovi a pódium pražského Studia Ypsilon od středy ovládli spisovatelé z Řecka. Jejich pražské vystoupení doprovází vydání dvou titulů: v Nakladatelství Vlasty Brtníkové vychází pod názvem Černé olivy antologie současné řecké povídky, v které je zastoupeno dvacet autorů, a nakladatelka Marie Chřibková představuje v knize Vůně slunečnice společně čtyři řecké literátky.
Rozhovor:
Ze vzpomínek vědu nedělám, říká Stone
Nebyla to zdvořilostní či přátelská výměna bonmotů, ale docela slušná kolegiální řež, již během společné debaty na pražském Festivalu spisovatelů před pár dny předvedli američtí literáti William Styron, Susan Sontagová a Robert Stone. "Vida, vy tady máte celé příbuzenstvo," pronesla Sontagová lehce jedovatě, když Stone v jedné chvíli sklidil potlesk publika za trefný argument. Od tohoto muže česky zatím vyšla bohužel jediná kniha - v roce 1982 Odeon přinesl v překladu a s doslovem Radoslava Nenadála autorův román z roku 1974 Žoldáci. Celkem má dnes za sebou dvaašedesátiletý Robert Stone šest románů a svazek povídek.
To, že jste si nepadli do noty se Susan Sontagovou, ani nepřekvapí - ona je intelektuálka každým coulem, zbožňuje souboje idejí, kdežto vy působíte mnohem realističtěji, zemitěji. Ale s Williamem Styronem byste se snad mohl shodnout alespoň na literárním poli... Už proto, že i on psal o válce.
Proč myslíte? On patří k jižanské literární tradici s jejím patosem a deklamativností, já jsem ironický. Vyšel jsem ze zcela jiného prostředí, narodil jsem se a vyrostl jsem na Manhattanu.
Byl jste u toho, když vznikal autorský okruh beat generation. Jaký to je pocit být součástí dějin?
Ano, znal jsem je - Ginsberga, Kerouaka, Cassadyho a další. Ale nemohu říct, že bych k nim přímo patřil. Prostě to bylo tak, že jsem v New Yorku pracoval jako novinář, a když jsem v jednu v noci skončil, tak jsem šel za svou dívkou, která dělala servírku v kavárně v Greenwich Village. No a tam také chodili a četli své věci Ginsberg i ostatní. Byl jsem o něco mladší než oni a vždy trošku za vývojem.
Ale osobně jste se zúčastnil - jak to ostatně zachytil v knize Kyselinovej test Tom Wolfe - spanilé autobusové jízdy Kena Keseye a Veselých šprýmařů napříč Amerikou. Takže tak úplně mimo a za vývojem jste zase nebyl...
To všechno patří k mládí. Jsem rád, že jsem to zažil, ale velkou vědu z toho nedělám. Nečekejte ode mě, počestného občana, který má vnuky, že se tady nějak bohémsky rozvášním. A když už jste zmínil Toma Wolfa, ta jeho kniha je dost přesná. Přitom si nepamatuju, že by si někdy dělal poznámky. Ale je fakt, že byl jedním z mála lidí zvenku, kteří chápali, oč jde; pro ostatní jsme byli něco jako Marťani.
V jednom rozhovoru jste vzpomínal, jak jste Keseye navštěvoval v Mexiku a že Cassady měl stejně ukecaného papouška, jako byl on sám... Nestálo by to celé za knihu?
Je pravda, že mě můj nakladatel před časem požádal, abych to zkusil. Uvidíme, osobně bych raději napsal o svém dětství, které bylo mnohem zajímavější i podivnější.
Vaše matka byla těžce nemocná a vy jste nějaký čas strávil v sirotčinci. Nebyl v sedmnácti letech váš odchod k námořnictvu vlastně útěkem z bídy a smutku?
Matka trpěla schizofrenií. Bydleli jsme v levném hotýlku. Přesto to nebylo smutné dětství, jen podivné. V armádě jsem skutečně hledal řád a změnu. Býval bych šel raději na školu, ovšem peníze jsme neměli a na prospěchové stipendium jsem nemohl pomyslet, s výjimkou anglických kompozic jsem byl dost mizerný žák.
Román Žoldáci jste vytěžil ze svého novinářského působení ve válečném Vietnamu počátkem sedmdesátých let. Říká se, že to byla první televizní válka. Po Perském zálivu či po Kosovu se zdá, že to byla také možná poslední válka, kde se novináři víceméně svobodně pohybovali po bojišti. Teď píší o tom, co jim armáda povolí...
Ve Vietnamu se armáda nechala nachytat. Přinejmenším na začátku vojáci, tedy důstojníci určitě, naivně věřili, že dělají dobrou věc. Vyšší velitelé navíc zažili druhou světovou válku a jakoby samozřejmě předpokládali, že i ve Vietnamu budou novináři na jejich straně, na společné lodi. Jenže ve Vietnamu už byli jiní žurnalisté - mladí, velmi kritičtí vůči vládě, v opozici proti armádě. A ti přistihli armádu při lži. Takže Vietnam byl pro vojáky velmi poučný. Jistě, v řadě věcí lhali už za druhé světové války, ale teprve ve Vietnamu jim to novináři sečetli.
 Susan Sontagová. |
 William Styron. |
 Michael March, ředitel 10. Festivalu spisovatelů Praha. |
 Americký spisovatel Robert Stone poslouchá v pražském knihkupectví Globe dotazy novinářů. |
 Ředitel festivalu Michael March (vlevo) si povídá se spisovatelem Robertem Stonem. |
 Americký spisovatel Robert Stone (vlevo) a ředitel festivalu Michael March před středeční tiskovou konferencí. |
