Nicméně jste z klubového setkání pro pár kamarádů vybudoval událost pro desetitisíce lidí. Co jste se naučil?
Neuměl jsem nic. Až někdy ve čtvrtém ročníku se to zlomilo, vlastně kvůli jednomu divákovi, který si stěžoval na špatné tlumočení filmu. Vysvětloval jsem mu, že jsme takový amatérský přátelský festival, a on řekl: Buď to dělejte pořádně, nebo vůbec. Došlo mi, že měl pravdu. Proto jsme přešli od kvantity ke kvalitě, proto jsme letos místo lidového seznamu filmů "do kapsy" vydali pořádný katalog. Naučil jsem se, že festival se musí dělat profesionálně, vzdor pocitu, že mě odvádí od toho, co bych dělal raději.
Víte, kde jste dělal chyby?
Největší chybou bylo, že jsem přijal obecný veřejný pocit spokojenosti. Jak s Febiem, které jsem vlastně založil pro sebe a teď slouží jiným filmařům, tak s Febiofestem. Kdybych mohl začít znovu, festival bych nedělal a Febio bych si držel pro radost. Studio sice vyrobilo skoro tisíc dokumentů a festival má za sebou deset let, ale nakonec po člověku zůstanou jen jeho vlastní filmy.
Přesto díky Febiofestu máte výhodu, že na rozdíl od řady kolegů znáte současné diváky.
To je pravda. Spousta českých filmařů neví, kdo dnes chodí do kina, zablokovali se v pocitech své generace. Já se z ní vymanil, i pro Febiofest mám mladé spolupracovníky. Nedělám ho pro své vrstevníky, program neodráží můj vkus. Vnáším tam sice vlastní představy, ale věřím dramaturgům, co a proč vybrali. Učím se od mladých nepohrdat věcmi, které mě osobně neosloví.
Když mladé film tolik zajímá, proč žádná česká televize nemá filmový magazín?Nechápu to. I na Slovensku mají dva. Ale časy se mění. Vladimír Železný zakázal dokumenty na Nově, což je styl nositele neověřených pravd. Dnes už se ví, že na komerční televizi patří vše, nač je divák ochoten se dívat, nositelé obecných pravd končí, všechny stanice točí seriály, Prima uvádí náš dokument. Ještě víc se trh otevře s digitální érou a televize budou muset bojovat o každého diváka včetně milovníků filmu, nejen o Nováky.
 Fero Fenič během rozhovoru. |
