Ač proslul především jako básník, výstava se zaměřuje na jeho méně známá, výtvarná díla od roku 1979 až po současnost.
Poezie zde však slouží k jedinečnému dokreslení atmosféry a Ferlinghettiho celoživotních myšlenek, které se samozřejmě odrážejí i v představených malbách a kresbách. A to i přesto, že jeho malířská i básnická tvorba vznikaly spíše nezávisle na sobě.
Tématům obrazů odpovídající intuitivní výběr literárních ukázek, které provázejí diváka celou instalací, je velmi zdařilý. Už v oné úvodní básni, otvírající biografickou část přehlídky, je totiž patrný charakteristický rys Ferlinghettiho díla politická zaujatost a v prvé řadě pacifismus.
Fuck War
Životopisná část výstavy se naštěstí neomezuje pouze na výčet encyklopedických informací. Jako by zde on sám uváděl expozici skrze dokumentární film Coney Island of Lawrence Ferlinghetti, kde vystupuje v nejrůznějších rolích i prostředích.
Přiznává tu, že "umění psát" objevil, když mu bylo dvanáct let, při dopisování s francouzskou tetou Emily, jinde je zachycen na vernisáži svých obrazů, kde se s nadhledem usmívá nad svými fotografiemi z mládí, nebo při rozmluvě s bratrem Harrym o rodičích.
Žijící legendou naladěn vstupuje návštěvník do přehlídky zhruba osmdesátky děl, která na výstavu zapůjčil Ferlinghetti sám a sanfranciská Galerie George Krevskeho. Podobně jako byla nezařaditelná a nedefinovatelná jeho poezie, je na tom i jeho malba.
Věnoval se jí už od konce padesátých let, ale až do roku 1980, kdy mu byla uspořádána první samostatná výstava, byla téměř výhradně jeho soukromou záležitostí. Spontánně experimentuje s nejrůznějšími technikami, od abstraktního a expresionistického vyjadřování přechází k figurativní a angažované malbě.
Ta byla pro Ferlinghettiho malíře přirozeností a hlavní hnací silou, ať už šlo o politiku, sociální témata, ekologii, ženská práva, menšinová hnutí či výsměch konzumu. Proto ani ve svých obrazech neřeší formální výtvarné problémy na prvním místě. Dokonce prý prohlásil, že pro něj díla bez jasného názoru ztrácejí význam.
O jeho stanoviscích je možné si udělat představu už z prvních vystavených prací z rudého plátna (2004) ne nepodobného graffiti křičí nápis Fuck War, odkazující k válce v Iráku, vedle je velkoformátová vize třetí světové války a naproti malba s názvem Osvobozenecké hnutí, vzdáleně evokující slavnou Svobodu vedoucí lid na barikády Eugèna Delacroixe.
Sex - chůva dělníků
Co bohužel nevyznívá s plnou silou původního nápadu, je zvukové podkreslení instalace záznam Ferlinghettiho autorského čtení básní. Zní příliš potichu a působí spíše jako vzdálené štkaní. Nicméně je velmi pravděpodobné, že tento technický nedostatek bude během trvání výstavy odstraněn.
Značná část přehlídky patří figurativním motivům. Autora prý při malování zajímaly především příběhy portrétovaných ve vztahu ke společnosti.
Návštěvník tak může číst ve znacích, které dané dílo obsahuje. Leckde je přímo do obrazu vepsaná báseň, jinde úderný výkřik jako Žal, Mlčení je spoluvina nebo Sex je chůva dělnické třídy. Mnohdy k danému tématu odkazují popisky, ale i použití technik či barev, které Ferlinghettimu pomáhají vyjadřovat myšlenku, emoce, osudy i nálady.
A stejně jako autor svou výstavu pomyslně uvádí v dokumentárním filmu, uzavírá ji i videozáznamem z recitace básně Řeky světla (Rivers of Light), která vznikla za jedinou noc v Praze v dubnu roku 1998, kdy přijel na pozvání Festivalu spisovatelů a Jazzové sekce.
LAWRENCE FERLINGHETTI - Obrazy a básně
Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha, kurátorka Jitka Hlaváčková. Výstava trvá do 13. května, plné vstupné do galerie je 100, snížené 50 korun, http://www.ghmp.cz
Hodnocení MF DNES: 80%
