Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ženy, satan a Félicien Rops. Vyšla monografie kultovního dekadenta

  7:49aktualizováno  7:49
Na jedné straně skandalista, nonkonformista a protispolečenský živel, na straně druhé zámožný umělec a v mnoha oborech vzdělaný muž, k němuž se odkazuje řada následovníků. To byl belgický výtvarník Félicien Rops.

Félicien Rops: Pokušení svatého Antonína, 1878, kresba | foto: dybbuk

Félicien Rops - enfant terrible dekadence

Félicien Rops - enfant terrible dekadence

"Všechno, před čím se lidé se svými malými tělesnými žádostmi a strachem z nepopsatelných něžností zaleknou, se mi zdá již od nejranějšího mládí prosté, přirozené a pěkné. Muž, který věnuje tělu své milenky všechny extáze, které jenom její ústa mohla vymyslet. Dvě ženy, které se pokrývají polibky - toto já pokládám na tomto světě již jednou provždy za to nejkrásnější, co pero nebo tužka může oslavovat. Proto moje nenávist vůči hlupákům a proto také toto umění, které se nikdo neodváží realizovat společně se mnou."

Tento citát je pro dílo i život belgického grafika, ilustrátora a malíře Féliciena Ropse (1833-1898) signifikantní. Čteme jej v monografii kunsthistoričky a antropoložky Barbory Půtové Félicien Rops - enfant terrible dekadence, kterou právě vydává pražské nakladatelství dybbuk.

Fotogalerie

V českých poměrech není Ropsova osobnost příliš známá. O to větší význam má vydání jeho životopisné monografie, zvlášť jde-li o původní domácí dílo. Umělec přitom platí za jednu z nejvýznamnějších osobností dekadence a symbolismu. Jeho vliv coby ilustrátora pronikl i do literatury a inspiroval významné umělecké osobnosti, jako byl třeba norský malíř Edvard Munch, ale i celé směry.

Jeho erotická otevřenost, silné protináboženské motivy a vůbec dráždění měšťáckého vkusu, z něj udělaly jednoho z nemnoha představitelů staršího umění, kterého přijímali obrazoborečtí surrealisté, a jeho postavení v subžánru erotického umění je přímo kultovní. A jako perličku dodejme, že umělcovo příjmení najdeme i v současné české literatuře: vypůjčil si je beletrista Miloš Urban pro hlavní postavu několika svých knih, kunsthistorika Romana Ropse.

Proti měšťákům

Félicien Rops: Rops ve svém ateliéru s modelem, kresba

Félicien Rops: Rops ve svém ateliéru s modelem, kresba

Félicien Rops přitom rozhodně neměl rysy, které obvykle přičítáme uměleckým rozervancům a provokatérům. Narodil v belgickém městě Namuru do zámožné rodiny, nicméně nenávist vůči "buržoarznímu" způsobu života, jež se u něj projevila zejména po smrti otce, kdy jej začal vychovávat strýc, spojená s výtvarným talentem, začala rychle vyúsťovat v postoje, které ve své době byly považovány za víceméně protispolečenské.

Z jezuitského gymnázia jej v šestnácti letech vyloučili kvůli karikaturám profesorů, posléze si za svůj první umělecký obor zvolil ostrou politickou karikaturu, kterou publikoval v časopisech. Zároveň se zdokonaloval v dalších disciplínách, zejména v technice aktu, jenž se pro něj v dalších letech stal tématem číslo jedna.

Životní názory Féliciena Ropse významně ovlivnilo seznámení s prokletým básníkem Charlesem Baudelairem, jehož potkal v závěrečné fázi literátova života. Souviselo to s Ropsovým celoživotním zaměřením na knižní ilustraci a grafiku.

Félicien Rops: Lupanie, milostný příběh z dnešní doby (1668). Vyprávění o cestě

Félicien Rops: Lupanie, milostný příběh z dnešní doby (1668). Vyprávění o cestě do Kodaně a Brém v burleskních verších, frontispis, 1867

Hlavním odbytištěm umělcových litografií, rytin či leptů byly především tzv. frontispisy, tedy díla, stojící v knize po jejím otevření vlevo vedle titulního listu. Brzy se stal pro belgické a francouzské nakladatele erotické, ale i "standardní" literatury hvězdou a přišel ke značnému majetku, který byl ještě znásoben faktem, že se umělec tzv. "dobře oženil" s dcerou bohatého namurského soudce, sídlícího v zámku Thozée.

Ten se stal jeho sídlem, které proměnil nejen v místo své tvorby i odpočinku, ale i centrum setkávání s přáteli z uměleckých kruhů. Svoje postavení si velmi užíval. "Prokládám každé sousto jedním madrigalem a mezi dvěma sklenkami bordeaux čichám ke kopretině," poznamenal.

Do Paříže

Nepoddajná povaha a silně erotický náboj v povaze ale Ropsovi velely stále častější úniky do bohémské Paříže, kde udržoval milostný poměr zároveň se dvěma sestrami, v počátcích vztahu "-náctiletými" švadlenami Aurélií a Léontine Dulucovými, s nimiž po definitivním přestěhování do francouzské metropole žil po celý zbytek života, samozřejmě provázený kratšími vztahy s dalšími ženami.

Vedle umělecké činnosti mu finančně zajištěný život umožňoval realizaci dalších snů, zejména cestování. Projel Skandinávii, USA či severní Afriku, věnoval se i sportu a podle pamětníků měl encyklopedické znalosti z botaniky a zahradnictví.

Félicien Rops: Pokušení svatého Antonína, 1858, olejomalba

Félicien Rops: Pokušení svatého Antonína, 1858, olejomalba

Právě rozsáhlé volné dílo, vzniklé v Paříži, je pro význam Féliciena Ropse nejvýznamnější. Některá díla mohou působit i dnes značně kontroverzně, například dva obrazy na téma Pokušení sv. Antonína, kde se v první verzi světec vine vleže k praseti se svatozáří, ve druhé se vzpíná ke kříži, z něhož odpadává Kristus a na jeho místě se objevuje nahá žena.

Stejně tak kresba nahé ženy v černých punčochách a vysokých rukavicích, vedoucí na vodítku - opět - prase, obletované anděly, a nazvaná Pornokrates. Anebo cyklus barevných grafik Satanské, zpodobující nahé ženy, které si podmaňuje ďábel v nejrůznějších podobách, a v podstatě navazující řada ilustrací Ďábelské ke stejnojmennému souboru novel francouzského dekadenta Julesa Amadéeho Barbey d'Aurevillea.

Félicien Rops: Kalvárie, 1882, heliogravura (z cyklu Satanské)

Félicien Rops: Kalvárie, 1882, heliogravura (z cyklu Satanské)

V Ropsových pracech, jak ukazuje bohatá ilustrační výbava monografie, ovšem nacházíme i prvky sadistické, masochistické, zoofilní či homosexuální, stejně jako fascinaci lidskou kostrou, kterou získal v době přátelství s Baudelairem, a kterou uvádí často do erotických souvislostí.

Posledních čtrnáct let života strávil Félicien Rops na venkovském sídle La Demi-Lune, kam se uchýlil před vyčerpávajícím pařížským životem. I zde dále tvořil a přijímal desítky přátel z uměleckých kruhů. A zároveň se obával stáří a smrti: "Bojím se 'být starý' a nemoci se už nikdy inspirovat láskou k ženě; to by byla pro muže jako já opravdová smrt," napsal. Zemřel v objetí obou svých múz, sester Dulucových, a dcery Claire, kterou měl s jednou z nich.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ron, Hermiona a Harry na konci sedmého pokračování Harry Potter a relikvie smrti
Rowlingová na Potterovi stále bohatne. Na podzim vyjdou dvě nové knihy

Svět Harryho Pottera se loni rozrostl o divadelní hru, scénář i nový film. Úspěšný návrat do světel reflektorů nyní vynesl J. K. Rowlingovou na první příčku...  celý článek

Spisovatelka Nina Weijersová
RECENZE: Umění se změnilo. Už je jen pro oligarchy a hiphopery

Nizozemská spisovatelka Nina Weijersová se stejně jako její hrdinka Minnie vydala na tenký led. Ve svém debutovém románu Následky podává upřímnou výpověď o...  celý článek

Spisovatel Fredrik Backman
Píše jako Fulghum, ale je ze Švédska. Synovi se omlouvá za budoucí trapasy

Nakladatelství Host přivezlo před třemi lety do Česka úspěšného švédského spisovatele, sloupkaře a blogera Fredrika Backmana. Čtenáře si tehdy získal románem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.