Febiofest zjistil, že jeho diváci mládnou, a pomýšlí na účast v Praze 2000

Praha - Pražskou část šestého ročníku Febiofestu ochraňovaly "snad všechny hvězdy nebes - kromě těch filmových", říká stvořitel přehlídky Fero Fenič a na příště už slibuje i přítomnost některé výjimečné osobnosti. Porušil tak poprvé nepsaná pravidla, podle nichž se na konci festivalového maratonu každoročně nervově hroutil a vyhrožoval, že s akcí končí. Tentokrát naopak chrlí optimistické předpovědi.

Při včerejším loučení s hlavním městem, které předpremiérou snímku Panství předalo v Českých Budějovicích putovní štafetu festivalového programu dalším českým a slovenským městům, pořadatelé oznámili, že finance na sedmý ročník již mají zajištěné. A co víc, magistrát projevil zájem, aby se budoucí Febiofest, jenž odstartuje 20. ledna příštího roku, stal součástí mimořádného projektu Praha 2000. Další země, jejichž sídla získala pro přelomový rok statut kulturní město Evropy, by Febiofest při této příležitosti zřejmě představil ve zvláštních sekcích.
Na čem zakládá mezinárodní přehlídka filmu, televize a videa tak smělé plány? Především na divácích. Vstupenek se jen v Praze prodalo na třicet tisíc, což sice zhruba odpovídá výsledkům předešlých ročníků, podle pořadatelů se však výrazně proměnila generační skladba publika. Organizátoři tvrdí, že typickými návštěvníky letošního Febiofestu se stali mladí, zejména studenti do dvaceti let, jejichž možnostem nahrávalo také nižší vstupné. Překvapivě právě tohle publikum vládlo i recesnímu Rudému koutku, věčně přeplněnému, kde se promítaly "hity totality" za symbolickou jednu korunu. "Když jsme před lety podobnou sekci začínali majorem Zemanem, v hledišti převládali důchodci; letos jeden starší pán, který prý chodil pravidelně, představoval mezi teenagery výjimku," říká Fenič. Soudí tedy, že se "touha po vzpomínkách proměnila v touhu po informaci, jaké to tehdy bylo".
Hlad po "jiných" filmech, klenotech i kuriozitách, které v běžné distribuci chybějí, diváci rozložili mezi několik kolekcí. Už tradičně patřil největší zájem přírůstkům Projektu 100 - rovněž kočovné kolekci alternativní tvorby, a pak novinkám trhu. "S radostí jsme si dopřál Celebrity, nejnovější film Woodyho Allena, kterého miluji, ale také Jarmuschův Rok koně a britskou Guvernantku," přiznal například Aurel Klimt, čerstvý nositel ceny kritiků Kristián za nejlepší animovaný film roku. Třetí nejnavštěvovanější sekcí se kupodivu staly francouzské snímky - a zástupci Francouzského institutu konstatovali, že tenhle typ diváků na vlastních představeních prakticky nenajdou. Profily Wenderse či Šachnazarova, britské i izraelské snímky hlásily vyprodáno. Na díla s romskou tematikou přišlo čtyři sta lidí a necelá stovka jich dokonce neváhala utratit šedesát korun vstupného na videotituly ze speciálních přehlídek Ekofilm či Techfilm. Prakticky nejslabší složkou Febiofestu zůstala doplňková přehlídka tvorby pořádající společnosti Febio, i když Fenič míní, že přes sedmdesát platících diváků na dokumentech, které už "zdarma" uvedla Česká televize, také není k zahození.
Ne všechno však bylo zalito sluncem. Technické "úlety" při zahájení v kině Blaník vzali hosté ještě s humorem, nad ukradenými stylovými lampami z Lucerny, které prý kdosi doslova "vyrval ze zdi", se už šéf tohoto kina nesmál. Ozývalo se varování, že původně "přátelská" akce se nabaluje zbytečně zářivou pompou, a jisté napětí vyvolaly i Feničovy narážky, že pořádá "největší filmový svátek" s daleko menšími náklady než jiní. Takové srovnání ovšem kulhá - karlovarský festival, jenž se cítí dotčen, je přehlídkou docela jiného typu, na rozdíl od Febiofestu platí filmy, ubytování i letenky hostů, o velkých hvězdách nemluvě. A navíc zní sebevražedně, aby se v malé zemi, kde je každá zdařilá akce zázrak, lidé "od filmu" navzájem konkurenčně vymezovali a potírali.