Improvizovanou akcí pro pár spiklenců. Ale to je minulost.
Za třináct let někdejší klubová party vyrostla: letos jen v Praze našla téměř 90 tisíc diváků, další už míří do kin v Brně, Olomouci, Ostravě, Liberci, Jihlavě, Pardubicích, o Slovensku nemluvě.
Ještě podstatnější než divácké rekordy je skutečnost, že Febiofest vyzrál organizačně a hlavně programově. Kdysi hrál bez ladu a skladu, co která ambasáda opatřila či kamarád dovlekl v krabici, teď našel vesměs mladé, zasvěcené dramaturgy. Vědí, co a proč vybírají. Bylo to znát.
Navíc už má takové jméno, že za málo peněz vykřeše hodně muziky. Konkrétně za dvacet milionů korun silnou sestavu filmů, hudby i hvězd v čele s Claudií Cardinalovou.
Ale přitom – a to je možná nejdůležitější – nezvážněl. Neoděl se do mramoru, bavil i v televizním Echu Febiofestu. Pořád si pamatuje, že "fest" značí oslavu, svátek, radost.
Febiofest urazil vlastně obdobnou cestu jako Sláma. Před lety na něm začínal filmem Akáty bílé: školáckým, ale šanci dostal. Dnes vyhrává.
