Co se stalo? Nic, čím by neprošly i jiné festivaly. Na jedné straně Febiofest narostl, letos jen pražská návštěvnost činila přes osmdesát tisíc diváků, z toho padesát tisíc si jich připsal multiplex Slovanský dům. Až marnotratně nabobtnal program - tím spíše by však už potřeboval celoroční přípravu stálého týmu. A kruh se uzavírá: má-li se festival budovat plně profesionálně, musí znát předem, co si může dovolit - ale Febiofest se o spásné čtyřmilionové dotaci ze státního rozpočtu dověděl oficiálně až z dopisu, který přišel v poslední den pražské přehlídky (a neoficiálně těsně před jejím zahájením). Nelze se divit, že unavení pořadatelé už nechtějí pokračovat "naslepo".
Ptejme se však věcně. Kdo Febiofest potřebuje? Praha určitě: nemá totiž, kromě Dnů evropského filmu a nově chystané přehlídky "adrenalinových" snímků, velkou filmovou akci, přestože právě hlavní město vykazuje logicky největší divácký potenciál. A také pestrý vkus; opět sice nejvíc táhly nové světové hity, nicméně gayské filmy na druhém a Schlöndorffova retrospektiva na třetím místě naznačují hlad po "jiných" filmech. Navíc se proměňuje složení publika: už nejde jen o pražské studenty, přibývají cizinci i starší ročníky. Čili - Pražané o Febiofest rozhodně stojí. Důsledek? Ať ho tedy platí hlavně město Praha.
Podobně, ukáže-li se, že po Febiofestu dychtí Brňané, kde v noci na včerejšek vypukl, ať na jeho tamní část přispěje město Brno. Že budou ošizeny regiony? Nemusí. Až dosud se pouť Febiofestu po krajích platila a organizovala z pražské centrály. Chce-li mít svůj Febiofest třeba Lhota, ať jej místní kino připraví a místní radnice zaplatí. Slovensko, přesněji tamní filmové kluby, si takhle "svépomocí" Febiofest dělají a chtějí udržet i nadále.
Nejde jen o Febiofest, do financování tuzemských přehlídek je nutno vnést jasný řád. Stát podporuje mezinárodní karlovarský festival kategorie A, to je v jeho nesporném zájmu; podobně lze obhájit zlínský dětský festival. Ale ke státu se utíkají i malé místní přehlídky, navyklé chodívat přímo ke kováři, nikoli ke kováříčkům. Dostanou vesměs potřebnou záplatu - v rozdílné výši, což mezi nimi navzájem budí zlou krev - a přitom uniká podstata. Proč se volalo po vícezdrojovém financování? Proč vznikly vyšší územně správní celky? Přece i proto, aby si své akce pěstovaly a platily kraje, města, regiony, instituce, fondy.
Navíc, jsme-li u fondů, mělo by se konečně utřídit, kde o co žádat. Občas festivaly pláčou u komise, která má podporovat nové filmy, nikoli přehlídky, a naopak - filmaři se domáhají peněz na tvorbu tam, kde se má přispívat na filmové akce. Co se stane, když jedna či druhá komise udrolí těm nepravým? Zase propukne svár a zlá krev.
Má-li tedyPraha mít Febiofest, musí pořadatelé říci včas, kolik potřebují; letos se rozpočet vešel do třinácti milionů. Magistrát hlavního města či radnice Prahy 1, v níž přehlídka běží především, ať také včas sdělí, zda má zájem, a když ano, tak kolika korunami přispěje. Pak se dají včas najít i sponzoři. A ještě jeden partner by u jednacího stolu v Praze neměl chy bět: zástupce multikina. Neboť Slovanský dům a Febiofest si pomáhají navzájem. Čistě teoreticky, kdyby ve všech sálech multiplexu hráli místo festivalových snímků Pána prstenů, možná by vydělali víc. Jenže z běžného vstupného si kino nechává polovic, levnější vstupné na Febiofest mu zůstává celé. A pak - kolikrát se urodí Pán prstenů? Kdežto Febiofest do multiplexu přivede i diváky, kteří by sem jinak ani nezašli, ale po téhle zkušenosti se začnou vracet. "To je soužití, které se oběma stranám dlouhodobě vyplatí," soudí distributor Aleš Danielis.
 Fero Fenič osobně vítá hosty Febiofestu 2001, kteří přišli na premiéru filmu Otesánek. |
