Za dvanáct a půl roku společnost se třemi stálými zaměstnanci vyráběla kromě prázdnin a svátků dva pořady týdně. Vedle různých humanitárních spotů, několika videoklipů, jednoho celovečerního a jednoho středometrážního filmu tu vzniklo 14 cyklů.
Vystřídalo se zde 148 režisérů, nejstarším byl Otakar Vávra, který dokument Moje Praha točil v 91 letech, nejmladší Linda Jabloň, která díl Cestománie o Kolumbii natočila ve svých dvaadvaceti. Kromě Čechů a Slováků tady pracovali režiséři ze Srbska, z Chorvatska, Ruska, Řecka, Albánie, Švýcarska a Bosny a Hercegoviny.
"Všichni už nás berou jako samozřejmost," říká dnes Fero Fenič. "Když to počítám, přežili jsme tuším šest ředitelů ČT, točili pro všechny zdejší stanice, naše pořady měly premiéry v hlavních časech a dočkaly se spousty repríz, některé až dvaceti. ČT je prodává i do světa, což u dokumentů není běžné. A přitom, ať běží repríza první nebo patnáctá, nemáme z toho nic, režisér ani já. Práva jsou totiž Kavčími horami vykoupena jednorázově na věčné časy, i pro dosud nevynalezené technologie," vysvětluje.
Co bude dál? "Prostě točíme. Na jaro 2005 chystáme 12. ročník Febiofestu, který vedle filmové a hudební nabídky přinese poprvé i soutěž a Febiofest Junior - přehlídku nových filmů pro děti a mládež," plánuje Fenič. Pracuje také na scénáři svého hraného filmu Česká komedie - a jeden velmi smělý plán zatím tají.
 Fero Fenič, filmař a tvůrce přehlídky Febiofest |
