Joyce Carol Oatesová

Joyce Carol Oatesová | foto: Profimedia.cz

Favoritka Nobelovy ceny Oatesová píše o válce hezky, ale zdlouhavě

  • 1
Jméno Američanky Joyce Carol Oatesové se už několik let objevuje mezi favority na Nobelovu cenu za literaturu. Zatím marně. Pokud by se však udělovala cena pro literárně nejplodnější autorku, vítězství by bylo jisté.

Napsala sedmatřicet románů, šestatřicet povídkových sbírek, knihy poezie, divadelní hry. Ve světových dějinách by se těžko hledala tak psavá spisovatelka – při rychlosti dva romány ročně ji čtenář až skoro podezírá z grafomanie. Bohužel jí trochu trpí i jinak zdařilý román Hrobařova dcera, který právě vyšel česky.

Hrobařovou dcerou je Rebecca Schwartová. Žena, která se sice narodila ve Státech, ale jen krátce poté, co její rodina připlula spolu s dalšími židovskými uprchlíky v roce 1936 z čím dál nebezpečnějšího nacistického Německa.

Rebečin otec se naivně domníval, že se mu v Americe podaří zapomenout na perzekuci, již zažil v Německu, a že pro svou rodinu najde konečně kýžené štěstí a klid. Americká společnost však nebyla k běžencům o moc přívětivější než ke svým menšinám. Z někdejšího intelektuála se stal zahořklý a všemi opovrhovaný hrobař, z jeho ženy uzlíček nervů.

Namáhavý americký sen

Víc než román o válce je to však román o jejím dědictví: co může podobně traumatická zkušenost udělat s kdysi vyrovnanými a spokojenými lidmi. Rebečinu rodinu to zničilo a ji samou vrhlo do bludného kruhu plného násilí, zoufalství a věčných útěků, ze kterých je těžké se vymanit. Rebecca stále opakuje tytéž chyby, neumí si cenit štěstí a urputně hledá něco, co možná ani nestojí za hledání.

Kritik listu The New York Times Oatesovou nazval "eventofilkou" čili někým, kdo je posedlý událostmi. Její prózy byly vždy založené na dramatických okamžicích, na malých, ale rozhodujících tragédiích.

Není autorkou postmoderních, složitě koncipovaných děl, ale spíše řemeslně dobře odvedených románů. Víceméně se v nich stále vrací k podobným tématům a jednomu kraji, americko-kanadské hranici na severu státu New York. Její osudem zkoušené hrdinky často bojují nejen s temnou stránkou své minulosti, ale také s dobou, v níž přišly na svět, a s předsudky maloměsta, v němž žijí.

Hrobařova dcera se dá číst i jako svérázná verze takzvaného amerického snu, který sice mívá happy end, ale jeho uskutečňování stojí tolik sil, že si ho člověk nakonec neužije. Není to román, na který by čekaly prestižní literární ceny a o nějž by se "rvali" kritici, ale navzdory poněkud přemrštěné délce je to dobré čtení. Své čtenáře (a především čtenářky) si určitě najde.

Joyce Carol Oatesová: Hrobařova dcera
BB art, Praha 2009, 512 stran, 349 korun.
Hodnocení MF DNES: 60 %