Drsně úchvatný román Farářka je upřímný jako severská krajina

Nakladatelství Doplněk tvrdošíjně trvá na vydávání románů ceněné norské spisovatelky Hanne Orstavikové, přestože nejde o žádné jednoduše či masově prodejné tituly. Začalo v roce 2004 překladem znepokojivé novely Láska, jež vyprávěla o odtažité chladné matce a synkovi toužícím po její pozornosti.

Norská spisovatelka Hanne Orstaviková | foto: Niels Christensen

Následovala kniha Ve skutečnosti, která se točí kolem vztahu mezi matkou a její dospělou, čerstvě zamilovanou dcerou. A stejný motiv, tedy problematické vztahy mezi matkami a dcerami, ale také mezi ženami vůbec sleduje i Orstavikové nejnověji přeložený titul Farářka, za který získala norskou Brage prize.

Hlavní hrdinka - farářka - se jmenuje Liv, v překladu to znamená život. Ona sama svůj život neustále problematizuje. "Nejsem přísná, drsná a komplikovaná, slyšíte? Jsem hodná a milá!" chce se jí křičet na své farníky, jako by někdo hodný a milý tohle mohl udělat. Utíká, tápe, bojuje, hledá. Své slabosti příliš nemaskuje, je opravdová, upřímná. Chtěla obvazovat rány, ale cítila v sobě přílišnou tvrdost.

Kolik masek musíme sejmout?

Má za sebou intenzivní přátelství s německou loutkoherečkou Kristiane se špatným koncem, teď žije na faře se svobodnou matkou a jejími dvěma dcerami. A opakovaně se setkává se smrtí. To ostatně i ve svém pátrání v historii, píše totiž práci na téma potlačování sámské (tedy laponské) kultury v Norsku, její studium tvoří paralelní linku, která protíná děj v několika momentech.

Víc než o smrti však napsala Orstaviková knihu o míjení, to je jejím hlavním tématem. Jako by ten věčně zasněžený fjord bičoval mrazivý vichr zas a znova otázkami po možnostech poznání toho druhého, vcítění se, otevření, souznění.

Farářka

80 %

autor: Hanne Örstaviková

nakladatel: Doplněk

překlad: Pavla Nejedlá

184 stran, 278 korun

Mohu si být jistá, že ti rozumím? Kolik masek je třeba sejmout, aby se objevila skutečná tvář? A jak dlouho vydrží a nepomine? Tak jak je mimochodnost zobrazovaných světů ústřední pro obsah, forma příběhu staví na rytmice opakování, zpřesňování. Jako by hrozilo obrovské nebezpečí, že slova budou špatně pochopena. Jazyk je pro Orstavikovou stěžejní, nepracuje s ním automaticky, ale vědomě ho přitesává, pochybuje o každém nabízeném významu.

"Před tím, než se to stalo s Kristiane, jsem uměla požívat slova, která umějí tnout, která se dokážou prosekat ledem. Ta mi teď najednou chyběla. Už neexistují? Už není o co bojovat? A v tom případě - vyhrála jsem, nebo prohrála?" Farářka se podobá severonorské krajině. Náročná, komplikovaná, ale uchvacující.