V sedmašedesátém, stejně jako při sobotním Gottově koncertu lilo jako z konve. A přestože tehdy byla Ludmila Kůřilová mladá a bezstarostná, říká: dnes byl koncert mnohem lepší.
"Měla jsem tenkrát dvacet let a byla jsem první rok vdaná. Gott mě úplně okouzlil," vypráví žena. Její muž, který byl na vystoupení s ní, však nežárlil. "Žral ho stejně jako já," usmívá se při vzpomínce na manžela Kůřilová.
Jaké písničky tehdy božský Kája zpíval, si už ale nemůže vybavit. "Tehdy mi stačilo zavřít oči a zpívat," říká zasněně. Ještě dlouho pak s manželem vstřebávali zážitky a v práci si přehrávali Gottovy písně na magnetofonu.
"Karel u nás prostě vede," říká dvojnásobná babička, která ještě dnes pobaveně vypráví jednu příhodu z koncertu. "Pamatuji si na moment, kdy se na podium vřítila fanynka, chytla Karla kolem krku a křičela: já tě miluji, já tě miluji."
Na svůj idol se Ludmila Kůřilová po tolika letech těšila. "Krásné," řekla po koncertu zasněně a dodala: "I když jsme se kvůli lijáku museli jí domů převléct, Gotta jsme nepropásli. Tentokrát jsem si to mnohem víc užila."
