Hip hop už není ten žhavý žánr, který hýbe hitparádami jako před dvěma lety a sám 50 Cent tentokrát přivezl desku, na které jakoby rezignoval na hitové ambice. Jeho aktuální Before I Selfdestruct je agresivní album plné temných tónů, o moc syrovější než jeho komerčně nejúspěšnější počiny Get Rich Or Die Trying nebo Massacre. V rádiu písničky z něj tentokrát neuslyšíte.
Ve chvíli, kdy se svými parťáky Lloydem Banksem a Tonym Yayo z uskupení G-Unit vtrhnul na pódium, atmosféra ale ihned vyletěla nahoru, stejně jako ruce všech fanoušků v hale. Stejně potom i kolísala – ze strany na stranu, ale naštěstí pořád v úrovni nad hlavou.
Podobně jako minule show začala jako striktní hip hop jen s rapery a dýdžejem za gramofonem a asi po patnácti minutách technici odsunuli zábrany a hudbu rozhýbala i výborná živá kapela s rytmikou, která dobře ví, co je to groove.
Vyznění koncertu bylo přesto syrovější. Zatímco třeba hitovku Ayo Technology, kterou 50 Cent natočil se zpěvákem Justinem Timberlakem a producentem Timbalandem, minule doprovázely projekce klipu a ze samplu zpívající Timberlake, tentokrát téměř všechno včetně zpěvu obstarával sám 50 Cent a jeho banda. Podobně si – striktně, bez hostů a kdovíjakých vychytávek - vystačili i v dalších skladbách.
Namísto projekcí na dění z pozadí shlížela obří podobizna rapera coby svalnatého monstra, které se, s obličejem zvrásněným sopečnými erupcemi, vzpíná nad městem New York. A z níž efektním svícením během koncertu vyvstávaly nejrůznější detaily. Obrazovky po stranách pak zaznamenávaly převážně to, co se dělo přímo na scéně.
Samotná kapela se přitom zdála uvolněnější. Do drsného hip hopu plného střílení, drog a gangsterských historek z bohaté minulosti 50 Centa se vkrádaly i nečekané nálady. Nejenže i těch výstřelů bylo od minule o poznání méně. Hned po prvním "převlékacím" odchodu třeba zanechal raper prostor před fanoušky svému vokalistovi, který vystřihnul povedenou coververzi Let's Get It On od Marvina Gayea.
Výmluvné bylo, že takřka striktně hiphopové publikum, které se ten večer v hale sešlo, to příliš neocenilo. Spád večera určovaly takřka výhradně provařené hity známé z rádia jako Candyshop, Window Shopper nebo Straight to the Bank, na které se 50 Centovi vždy a znovu podařilo halu roztančit a přivést k takovému běsnění, že to občas namísto koncertu připomínalo spíš velkou taneční party. Která nebyla tak navoněná jako posledně.
Fanoušci i raper 50 Cent se bavili. Než došlo na komunikaci tváří v tvář.
I když vystupuje v hale, kde kolem sebe i pár metrů od pódia máte pořád dost místa na to, abyste si vystřihli piruetu, zůstává 50 Cent stále nesmírně charismatickým chlápkem s aurou skutečné hvězdy. Před publikem to umí prodat, ale s odhadem je to horší.
Místo grandiózního závěru tak přišlo spíše trochu unavené finále. Po scénce během níž jsme se dozvěděli, že pořadatelé vyhazují ve čtvrt na jedenáct kapelu z pódia a po troše burcování publika, že tedy 50 Cent bude pokračovat, i když ho to bude stát 1 000 euro, začal raper na pódium postupně před jednotlivými písničkami vytahovat svoje fanoušky.
Když se s nimi, ale pokoušel promluvit, pokaždé zjistil, že mu žádný z nich nerozumí ani otázku na jméno. A když už potřetí situaci zachraňoval divením se, co jsou tak vyděšení, a pokřikem, ať dají všichni ruce nad hlavu, k jehož srozumitelnosti mu naštěstí pomohla pro hiphopery známá řeč posunků, začaly se nad vyzněním koncertu snášet rozpaky.
Byla by ale chyba, kdyby nejisté finále převálcovalo vše, co bylo předtím. 50 Cent naživo byl i napodruhé show, na kterou se vyplatilo vypravit. Možná má i podle ní jeden z komerčně nejúspěšnějších raperů světa svůj umělecký vrchol už opravdu za sebou, ale na pražském koncertě ukázal, že se menším zájmem ani neporozuměním nedá odradit. A to by mělo znamenat, že poslední slovo ještě zdaleka neřekl.
Hodnocení MF DNES: 70 %
