V sedmdesátých letech byl Donald Fagen spolu s Walterem Beckerem tahounem slavných Steely Dan. Už tehdy se jeho práce vyznačovala maximálními nároky nejen na sebe, ale také na spoluhráče.
Poté, co se Steely Dan v roce 1981 rozpadli, vydal o rok později první sólovou desku Nightfly, ale pak se na dlouhá léta odmlčel. V jeho biografiích naleznete k tomuto období jen pár slov, že Fagan propadl tvůrčí krizi a autorským blokům. Dal o sobě vědět až v roce 1988, když napsal hudbu k filmu Bright Lights Big City.
V roce 1993 se dal opět dohromady s parťákem Beckerem a natočil druhou sólovou desku Kamaridiad, opět perfekcionismem prolezlou. Dvojice si tak rozuměla, že se rozhodla obnovit původní kapelu a vyrazit ještě jednou na turné. Úspěch byl zaručen, jenže místo o Kamaridiad se mluvilo hlavně o Steely Dan.
Trvalo další třináct let, než se Fagen dostal k další sólové desce a kritici z celého světa se shodují: natočil ještě dotaženější a muzikantsky vytříbenější desku, než kdy jindy.
Jednotícím motivem Fagenova alba je smrt. Jednou zpívá o bludném duchu kočky, který děsí obyvatele New Yorku, jindy o sebevraždě milenců a třeba ve skladbě What I Do nechá diskutovat své mladší já s duchem Raye Charlese.
Devět skladeb se nese v intimní bluesové náladě, tu se přikloní ke country, jinde své kompozice nechá přičichnout k funku. Poklidné, vyklidněné skladby podtrhují skvělé muzikantské výkony. Fagen se obklopil těmi nejlepšími jazzmany, co měl po ruce. A věřte, že jsou to vždy nejlepší z nejlepších.
Pokud si potrpíte na řemeslně bezchybně zvládnutý jazzrock, inteligentní texty, charismatický hlas, ve kterém se snoubí ledový klid i tisíce hlubokých emocí, pokud rádi se utápíte v melancholii, pak by tohle mohla být vaše deska roku.
DONALD FAGEN - Morph The Cat
Warner Music, délka CD 52:53
Tři pecky: Great Pagoda of Fun, Morph The Cat, Security Joan
Hodnocení iDNES: 
