GLOSA: Filmový Salieri si zazpíval na Prague Proms. A byla to psina

Před třiceti lety v Praze točil s Milošem Formanem Amadea, teď se "Salieri" neboli americký herec F. Murray Abraham vrátil v úplně jiné roli.

Třiasedmdesátiletý umělec se během uplynulých let hodně věnoval divadlu, vystupoval i jako recitátor se symfonickými orchestry. Na festivalu Prague Proms ve středu s Českým národním symfonickým orchestrem zazpíval světovou premiéru skladby Stevena Mercuria A Grateful Tail Symphony.

A Grateful Tail Symphony

65 %

Festival Prague Proms, 3. července 2013

Místo konání: Obecní dům, Praha

Autor: Steven Mercurio

Účinkující: F. Murray Abraham, Český národní symfonický orchestr

Té však patřila až druhá polovina koncertu. V první zazněla pod Mercuriovou taktovkou Beethovenova předehra Leonora III. a Koncert č. 3 pro klavír a orchestr téhož autora. Překvapením byl výkon nevidomé klavíristky Ráchel Skleničkové, která zaslouží hluboký obdiv za nadšení a lidskou vůli. Samozřejmě je nutné zapomenout na dojem třeba z prvotřídního Mahlerova komorního orchestru, který loni i letos doprovázel na Pražském jaru v Beethovenových koncertech světové pianisty.

Samotná symfonie A Grateful Tail je svébytnou poctou psům, inspirovanou prózou Eugena O'Neilla. Vedle psychologických her napsal tento nositel Nobelovy ceny za literaturu i prózu v podobě závěti, kterou pronáší starý pes. Emocionální slova, jimiž se loučí se životem i se svými pány, jistě dojmou všechny "pejskaře" a nejen je, zvlášť když Mercurio dělal pro posílení sentimentu a názornosti co mohl. V první větě se blyštila hvězda Sirius, "štěkali" menší i větší psi, druhá vyjadřovala klidný psí spánek.

O'Neillův text je obsahem třetí věty. Abraham přišel na pódium s řetízkem v ruce, který nakonec symbolicky odkázal svému psímu nástupci. Sugestivně polozpíval, polodeklamoval, hlas se mu občas dojetím lámal, sedal a lehal si na zem. Sklidil velký potlesk. Konečně závěrečná věta se za spoluúčasti sboru roztančila do jakéhosi divokého psího mejdanu.

Vážně vzato je celá skladba invenčně skromná a za hranicí kýče, ale možná právě jen v tradičním a "seriózním" koncertním sále. Pokud se bude uvádět třeba pod širým nebem, jako happening či piknik, kam budou moci přijít i čtyřnozí hrdinové, nejspíš zapůsobí tak, jak má. Je to prostě psina.