Filmové hvězdy se slétají do Karlových Varů, jedna však spíše nenápadně chodí po Praze: F. Murray Abraham, nositel Oscara za roli Salieriho ve Formanově Amadeovi. Přijel poprvé od osmdesátých let, kdy v Praze natáčel. Dnes 73letý herec vystoupí na festivalu Prague Proms ve světové premiéře symfonie Stevena Mercuria A Grateful Tail.
Jak je vlastně možné, že jste tu třicet let nebyl?
Přiznávám, že jsem dostával spoustu pozvání, ale měl jsem vždy tolik práce, že jsem prostě nenašel čas. Ale s některými českými přáteli jsem se občas potkával v Americe.
Amadeus se točil v Praze také kvůli jejímu autentickému koloritu. Je stále stejný jako tehdy?
Město jako takové je stejné, ale jinak vidím obrovské rozdíly. Třeba ve způsobu, jak se lidi oblékají, také je tu mnohem víc restaurací a aut. Když jsem tu byl naposledy, vládl ještě východnímu bloku Sovětský svaz. Vzpomínám si, jak jsme těžko hledali restauraci nebo ovoce a zeleninu.
F. Murray Abraham
Bezesporu jste si odnesl i bizarní dojmy.
Byl jsem tu šest měsíců a během té doby komunisté pořádali sjezd. A najednou se leccos dalo sehnat včetně toho ovoce. Ale většina zážitků je naštěstí jiného druhu. Lidé byli báječní, zvali nás domů, dělili se s námi. A když jsme jednou měli týden volno, tak jsme s přáteli vzali auto a projeli zemi, takže jsem viděl i Moravu a Slovensko.
Ovlivnila nějak role Salieriho váš vztah ke klasické hudbě?
Otevřela mi ho. Do té doby jsem o ní neměl tušení. Zjistil jsem, jak důležité jsou technické dovednosti, musel jsem se totiž naučit hrát na klavír i psát noty. A začal jsem pak poslouchat i moderní hudbu, třeba Schönberga.
Co říkáte tomu, že někteří odborníci dodnes kritizují Formanovo pojetí Mozarta jako arogantního a dětinského člověka?
Že je to film, byť založený na historických faktech. Má vlastní příběh. A nejde jen o Mozarta. Moje matka pocházela z přísného katolického prostředí. Pohoršovala ji scéna, v níž spálím kříž. Je to jen film, říkal jsem, ale ona opakovala, že jsem to neměl dělat.
Proč jste vlastně nikdy nehrál ve hře Petera Shaffera, která se stala předlohou filmu?
Nabídky přicházely, ale role Salieriho byla jednou za mnou a chtěl jsem dělat zase jiné věci. Komické bylo, že za mnou chodili lidé a tvrdili, že mě viděli v tomto kusu na jevišti a že jsem byl úžasný. Tak jsem říkal - děkuji vám.
Miloš Forman (vpravo) a herec Murray Abraham při natáčení filmu Amadeus
Triumf v podobě Oscara zůstal ve vaší filmové kariéře ojedinělý. Byl požehnáním, či prokletím?
Mezi herci je v Americe více než devadesátiprocentní nezaměstnanost. Já jsem za posledních třicet let nepřestal pracovat. Hlavně v divadle, které je má velká láska. Hrál jsem největší role v Shakespearovi, Molierovi, Shawovi, Beckettovi. To byl vzácný dar.
A pak jste se začal učit zpívat. Jak vás to napadlo?
Dělal jsem na Broadwayi muzikály, zpíval i v představeních pro děti. Zjistil jsem, že zpěv je ještě silnější a bohatší výrazový prostředek než herectví. A tak jsem se ho asi před třemi lety rozhodl vzít vážně.
Pěvecké lekce teď zužitkujete v symfonii A Grateful Tail, která je oslavou lásky ke psu. Co vás k ní přivedlo?
Přece láska ke psům! Symfonie je totiž věnovaná všem, kteří ztratili psa. Skladatel Steven Mercurio se inspiroval textem amerického dramatika Eugena O'Neilla, v němž pes utěšuje člověka. Také zpívaná verze povzbuzuje lidi, aby po smrti zvířecího miláčka žili dál a pořídili si jiného, který čeká na jejich péči.
Co obnáší takový monolog psa?
Hrát zvíře znamená volnost. Můžete vlastně dělat cokoli. Protože kdo ví, jak mluví pes?
