Rozlehlý areál při severozápadním okraji Milána vypadá, jako by si vedle shromáždění OSN jednotlivé státy založily tržiště. V případě některých afrických a jiných rozvojových zemí doslova jejich pavilony připomínají místy skutečný exotický „bazaar“, místy však spíš jen tuzemské obchody s orientálními suvenýry. Ale i ty mají své kouzlo.
Holografická panda
Kdo má Expo zafixované jako místo, kde se státy předhánějí v bombastičnosti, letos bude trochu nemile překvapený. V rámci boje za biodiverzitu a plánů, jak uživit sedm miliard lidí na planetě, se to tu hemží alarmistickými panely a spoustou nedostatečně zalévané, a tudíž hanebně povadlé flóry. Asi největším zklamáním byl pavilon Spojených států. V nevzhledné kostce prezident Obama dokolečka na videu deklamuje, že lidem brzy dojde jídlo, a co s tím budeme dělat. Otravné.
Navzdory tomu i ekologické poselství se dá pojmout hravě, nebo aspoň neotřele. Třeba Monako upozorňuje na problémy spojené s rybářstvím skutečnou rybářskou hrou. Kuvajt, kde nedostatek vody není jen zelená fráze, ale drsná skutečnost, zve návštěvníky na působivý průlet nad pouští i oceánem, a potom navíc hezkým způsobem představí lokální speciality – koření, odívání i kulturu. Izrael zase na příběhu jedné rodiny farmářů ukazuje, jak se dá z pouště vytvořit úrodná půda.
A potom přišel pavilon Brazílie, tak trochu Disneyland pro dospělé, což bylo neskutečně osvěžující. V jeho přízemí sice rostly stejné polouhynulé byliny jako jinde, nad nimi však tvůrci natáhli velikou síť, po níž se návštěvníci ve skupinkách vydali do vyššího patra. Není divu, že na tuhle „atrakci“ stála nemalá fronta.
Ještě delší čekání sliboval pavilon japonský, paradoxně dobrou polovinu poslušně přešlapujících zájemců v několikrát zakroucené řadě představovali sami Japonci. Až později jsme se dozvěděli, že tam prý mají být nějaké „vychytané“ animace, ale zjevně ta nekonečná fronta odradila více lidí. Na animace ostatně vsadili i Jihokorejci nebo Číňani, jejichž holografický příběh s pandou byl sice krásně rozpohybovaný, ale poměrně nudný. A nepomohlo tomu ani, že se příchozí mohli vyfotit a jejich obličeje se pak na konci zobrazily místo těch pandích. Kdyby se potkali u Kolína, mohlo být lépe.
Pivo, hospoda, koupání
Vedle megapřehlídky, již připravili Rusové a která nabídla vodku, matrjošky a trochu nepochopitelně i propagandistické plakáty ze šedesátých let, působily jako osvěžení malé „kóje“ rozvojových zemí. V některých představovali svůj stát, jinde nabídli i něco k jídlu a většinou také šátky, trička a jiné výrobky. Takže si ze severní Itálie lze přivézt například originální kambodžské suvenýry z palmových listů. Navíc tamní prodavačky byly neskutečně milé.
No a osvěžení – a to doslova – nabídl i český pavilon. Vedle soch, například od Lukáše Rittsteina, a kusu tuzemského lesa (ukázka biotopu, bez ní by to nešlo) tu je pravá česká hospoda, točená tanková plzeň a lákavé brouzdaliště. Prý si náš pavilon návštěvníci pochvalují. A není divu, po nachozených kilometrech přijde pivo a koupání vhod.
