Excelentní Wilsonův Lohengrin v MET

- Wagnerův Lohengrin stojí přesně na rozhraní skladatelova přechodu od vrcholného romantismu ke scénickému dramatu: můžeme v něm slyšet nádherné lyrické pasáže i sbory a zároveň vysoce dramatickou až exaltovanou instrumentaci. Není lehké najít pro tohle ideální představitele, a navíc vynikající sbor i orchestr.

V newyorské Metropolitní opeře se to Jamesu Levinovi takřka podařilo. Je obdivuhodné, že její umělecký šéf si udržuje vysoký standard, přestože diriguje jedenáct (!) žánrově rozdílných oper právě v MET a celkem padesát představení v sezoně. Od prvních taktů víme, že budeme svědky mimořádného hudebního zážitku. Přesně vyvážená tempa, dokonalá spolupráce se sólisty a sborem, vynikající instrumentace se všemi složkami orchestru bez rozdílu. Přitom těleso nechá zpěváky vyniknout a dokonale je podpoří. Premiéru Lohengrina provázela na jaře bouřlivá diskuse mezi umělci a proslulým, spíše už legendárním režisérem Robertem Wilsonem, jenž zvolil navýsost náročné scénické provedení: scéna je prakticky celá tři jednání prázdná, jen se zešikmenou točnou. Vzadu je obrovské plátno, jehož barvy se mění s jednotlivými hudebními motivy a podle přítomnosti osob na jevišti. Horizontálně a vertikálně se odvíjejí různě nasvícené pruhy látky. Prioritou jsou pohybové kreace hlavních sólistů se zvýrazněnými gesty v paži, lokti či prstech. Pomoci těchto pohybů a díky vynikajícímu nasvícení vysílají svá poselství, touhy či zloby. O to těžší je v některých těchto polohách zpívat. Je to scénická podívaná, která může vyvolat vlnu obdivu, ale i odporu. V představení, jež jsem viděl, nezabránila ani předem ohlášená indispozice Bennovi Hepnerovi (Lohengrin) rozestřít svůj krásně lyrický, pravda mírně unavený tenor. Z mužských představitelů jednoznačně triumfoval bas René Papeho (Král Henry). Trochu namáhavěji se s rolí Telramunda vyrovnal Richard Paul Fink. Karita Mattilová má ideální výbavu pro roli Elsy; její soprán je průzračný, ale nepostrádá sílu, snad jen barva hlasu není tak zajímavá. Studii proradné Ortrudy skvěle herecky i výborně pěvecky ztvárnila Eva Urbanová: hlas zněl čistě, s vynikajícími frázemi a výslovností. Její velká árie ve druhém dějství a nádherný duet s Elsou z téhož jednání patřily vrcholům večera. Inscenace přináleží k vrcholům současné světové operní produkce a po zásluze se jí dostalo ovací.

Richard Wagner: Lohengrin Metropolitní opera New York
režie, scéna a osvětlení	Robert Wilson
Orchestr a sbor Metropolitní opery pod vedením Jamese Levina