Osers se pokusil milníky svého života vtělit do jednoho autorského večera, který mu připravil v kulturním centru Židovského muzea Festival spisovatelů Praha.
Vystoupení mělo příznačný název "Pražského přízvuku se nezbavíš". Přestože Osers žije od roku 1938 v Británii, Praha, kde se narodil, je pro něj pořád místem vzpomínek i inspirací. "To město stále vyráží mi dech," píše ve sbírce svých veršů Zlaté město, která loni vyšla v nakladatelství Carpe diem.
Báseň Znovu v Praze věnoval Jaroslavu Seifertovi, autorovi, jemuž přeložil například sbírky Morový sloup a Deštník z Piccadilly.
"Oba tyto svazky měla před sebou stockholmská porota, když mu udělila Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. Když jsem ho navštívil po udělení ceny (tehdy jsem byl zároveň pověřen, abych s ním natočil rozhovor), trval na tom, že moje překlady byly hlavním faktorem pro rozhodnutí poroty. Ať už tomu skutečně věřil, nebo byl pouze zdvořilý, určitě se mýlil. Jsem přesvědčen, že by cenu dostal i bez mých překladů," vzpomínal Osers.
Další vzpomínka patřila vystěhování do Anglie v září roku 1938, k němuž Osersovi, tehdy nadějnému chemikovi, dopomohl profesor Jaroslav Heyrovský. Osers pocházel z pražské židovské rodiny, v níž se mluvilo německy. Jak píše v pamětech, přes tehdejší nadšení pro českou poezii, kterou v německých překladech publikoval v Prager Presse, se s českou společností neintegroval. Teprve o mnoho let později navázal česká přátelství a po válce se svým mladším bratrem začal mluvit česky.
Osersův první knižní překlad, antologie moderní české poezie, vyšel v roce 1945. Od té doby přeložil více než 140 knih, mezi nimi poezii Františka Halase, Jana Skácela, prózy Jiřího Muchy či Arnošta Lustiga.
"Překládání mě drží při životě," řekl Ewald Osers, který i v sedmaosmdesáti letech neúnavně pracuje. Nyní připravuje výbor z Nezvalovy poezie. Nazval ho Praha s prsty deště – shodou okolností básně z této Nezvalovy sbírky patřily k jeho prvním otištěným překladům v angličtině.
