GLOSA: Operní hvězda Netrebko v kinech zářila v Evženu Oněginovi

Přímé přenosy ze světových divadel do kin byly ještě relativně nedávno sci-fi. Dnes jsou projekce nejen z Metropolitní opery samozřejmostí. Sobotnímu přenosu Evžena Oněgina kralovala ruská hvězda Anna Netrebko.

Metropolitní opera zahajovala sezonu klasikou od Čajkovského a stejným titulem otevřela i letošní sérii živých projekcí. Těžko odhadovat, co si publikum v hledišti divadla odneslo z inscenace, zvlášť když její realizaci provázely problémy spojené s onemocněním režisérky Deborah Warnerové.

Evžen Oněgin

75 %

Operní přenos do kin, 5. října 2013

Autor: Petr Iljič Čajkovskij

Režie: Deborah Warnerová

Dirigent: Valerij Gergijev

Hrají: Anna Netrebko, Mariusz Kwiecien, Piotr Beczala

O dojem ze scény bývá divák v kině ochuzen, anebo je ho naopak ušetřen. V tomto případě nastalo spíš to druhé. Člověk nemusel tolik vnímat na fantazii chudičkou produkci a pominout, že první dějství se odehrává v jakémsi skladu zeleniny či snad skleníku, v němž se Taťána napřed chystá ke spánku a pak píše i svůj vášnivý dopis Oněginovi. A že výjevy z domu Larinových s toporně naaranžovaným dováděním při oslavě narozenin i z petrohradského paláce by spíchla i mnohem méně významná a bohatá operní společnost.

Kamera totiž zabírá hlavně sólisty. A mezi nimi byla pěvkyně, která překonala všechny své dřívější kreace, přinejmenším dramatických rolí. Anna Netrebko si na Taťánu počkala až do čtyřicítky, ale vyplatilo se. Bohatý, svítivý hlas je sám o sobě trumfem, Netrebko navíc zpívala s citlivou dynamikou, přirozeným patosem a velkou expresivitou. A její herecká kreace, na plátně viditelná v detailech, zaslouží obdiv. Přerod z plaché, zakřiknuté dívky do vznešené dámy byl mimicky i v gestech vypracovaný a naprosto věrohodný. Netrebko možná tak trochu mohla hrát sama sebe: i ona přece přišla odkudsi z Ruska a stala se hvězdou společnosti.

Nejen oslnivá čísla

Charismatickým partnerem jí byl spíše dirigent Valerij Gergijev se svým emocionálním, rozevlátým hudebním pojetím než jevištní Oněgin. Přitom polský barytonista Mariusz Kwiecien jakoby měl všechno, zpívá dobře, hraje dobře, je elegantní, ale stejně tu "něco" chybí. To Piotr Beczala je pro roli Lenského pravý typ. Jen by svůj zlatý, nádherně znějící tenor mohl méně předvádět a spíše s ním jemněji pracovat, aby slavná árie Kuda, kuda byla také introvertně bolestnou vzpomínkou před osudovým soubojem a ne pouze oslnivým číslem.

V ostatních rolích vystoupili osvědčení ruští pěvci a nezklamali, ať už to byla Elena Zaremba jako Olga nebo Larissa Diadkova jako chůva Filipěvna. Snad jen Alexej Tarnovitskij v roli Gremina nepůsobil pěvecky zrovna suverénně.

V přestávkových rozhovorech došlo i na chystaný přenos Dvořákovy Rusalky. Piotr Beczala, který ztvární Prince, podotkl, že ač tuto roli zpíval mnohokrát, tohle bude jeho první "tradiční" inscenace Rusalky. Přenos se uskuteční 8. února. Tím nejbližším bude ovšem Šostakovičův Nos, operní groteska o úředníkovi, jenž ztratí svůj nos.