Eva Olmerová

Eva Olmerová | foto: Otto Dlabola

Obraz Evy Olmerové se odráží do zrcadla v šedesáti písních

  • 1
Trojalbum Já hledám štěstí vychází k dnešním nedožitým osmdesátinám Evy Olmerové. Snaží se do její hudební pozůstalosti vnést trochu pořádku.

Eva Olmerová (obal CD)

Připomíná prostřednictvím šedesáti písní její oblíbené žánry, uvádí zapomenuté rarity a představuje ji nikoli jen jako zpěvačku jazzovou, za kterou bývá všeobecně považována (přestože se tomu ona sama bránila), nýbrž univerzální, s širokým výrazovým rejstříkem při zachování typických rysů.

Skutečně jazzových nahrávek po Olmerové vlastně moc nezůstalo. První disk shrnuje převážně nahrávky z okruhu country, gospelu, a dokonce i trampské písně, která byla, pro někoho možná překvapivě, láskou Evy Olmerové.

Eva Olmerová

Najdeme tu společné nahrávky s klasiky tohoto žánru Settlery, s Country Beatem Jiřího Brabce z doby spolupráce s textařem Jiřím Grossmannem, z níž vzešel i jeden z největších zpěvaččiných hitů Čekej tiše – který ona sama údajně příliš ráda neměla – i s dalšími, převážně studiovými skupinami.

Druhý disk nechronologicky poskládaného kompletu představuje Olmerovou v její nejčastěji zmiňované poloze, tedy jako interpretku hlavně jazzových standardů, v angličtině i v češtině. Zde je na místě připomenout, že dobový požadavek na zpěv v češtině (v různých érách totality různě silný) se bohužel v tomto žánru Olmerové až na řídké výjimky dost vymstil.

Eva Olmerová a Metropolitan Jazz Band

A stejně tak i stylové zaměření: zpěvačce rozhodně víc sluší modernější pojetí jako v nahrávkách s S+H Q Karla Velebného nebo s moderně hrajícím Jazzovým orchestrem Českého rozhlasu než s formacemi tradičního jazzu.

Ale doba byla prostě taková a dlužno přiznat, že Olmerové odkaz dopadl pořád ještě mnohem lépe než třeba archiv její kolegyně Vlasty Průchové, která je ve své nejsilnější poloze vlastně zachována minimálně.

Závěrečná třetina trojalba je žánrově poněkud rozpolcena. Nacházejí se zde rarity jako duet s Jiřím Suchým v titulní melodii z filmu Muž a žena. Jsou zde hity jako slavné "kainarovky" Černá kára a Blues železničního mostu.

Eva Olmerová

Ale i písně šansonové jako česká verze Non, je ne regrette rien od Edith Piaf nebo jedenáctiminutová Můj pes z pera dvojice Šlitr a Suchý. Ba i krásná písnička, jež dala název celé kompilaci a pochází z filmu Lásky mezi kapkami deště. Pohromadě disk sice příliš nedrží, ale úvodní tvrzení o zpěvaččině univerzálnosti podporuje vlastně nejvíc ze všech tří.